olověná růže | Vito Scaletta

Kapitola 11 - Na parketu

Už je to zase pár dní, co byl klid. Těch stejnejch pár dní sem Vito chodí přespat. Někdy se zdrží dýl, někdy sem přijde opravdu až když jdu spát já sama. Občas něco na jídlo přinese, občas mu vařím já. Tentokrát ale s tím rozdílem, že mi na každou noc přinesl aspoň deset dolarů. S tímhle se ten nájem splatí sám.

Tenhle večer byl však jinej. Vito přišel v podvečerních hodinách, dřív, než měl ve zvyku. Už je to nějakou dobu, co jsme vedli konverzaci o něčem jiným, než jsou Vinciho chlapi nebo Joeovy holky. To jsou totiž nekonečný témata. Tento večer přišel s něčím úplně jiným.

-

,,Čau," ozvalo se bytem, když vešel dovnitř. Dala jsem mu kopii klíčů. Ví, že tady trávím většinu času a krom věcí v kuchyni a kočky by tady nic přes moji přítomnost neukradl. Ostatní si zamykám.

,,Ahoj, co dneska tak brzo?" otočila jsem se na něj, když přišel za mnou ke kuchyňské lince. Na stůl mi hodil aspoň trojnásobně větší svazek peněz, než nosíval. Avšak peníze v tom svazku nebyly jednodolarovky, jako předtím. ,,C-co to je?" zakoktala jsem.

,,Tvůj podíl a taky něco za... toho Lea."

,,Tak děkuju," zasmála jsem se a peníze si chytla do ruky. To se dá vydělat tolik jenom tímhle?

,,Za málo, Eddie tě do rodiny asi oficiálně přijímat stejně nebude. Budeš mít ochranu, ale žádnej ceremoniál mít nebudeš. Podíl budeš dostávat ode mě a Joa, podle toho, s kým tu práci budeš dělat. Pokud sama, což je velmi nepravděpodobný, Eddiemu se přimluvím," pousmál se a vzal si lžičku. Ochutnal polívku, kterou jsem zrovna vařila.

,,Mm, zuppa di pomodoro, je dobrá," lžičku hned ve dřezu umyl a sedl si za stůl. Trošku jsem se tomu zasmála. Přijdu si jak jeho máma.

,,A chtěl jsem se zeptat ještě na jednu věc," promluvil do ambientího zvuku plynového sporáku a promíchávání polévky.

,,Jakou?" otočila jsem se k němu. Ano, můžeš tu přespat...

,,Joe navrhl, že by chtěl jít do jednoho baru, no, a, tancuje se tam, tak jsem si říkal, jestli bys nechtěla jít taky?"

,,To mě vyzýváš k tanci už tady?" zasmála jsem se tomu a zadívala se do podlahy. Tancovat jsem nebyla už roky.

,,Ne, ne, já netancuju, Joe ano, já bych jen seděl a popíjel, tak jestli bys nechtěla sedět a popíjet se mnou?" znovu se zeptal, tentokrát víc přesně k tomu, co by to pro mě znamenalo.

,,Jasně, půjdu s radostí, ale já taky ráda tancuju," na koutek jsem se uculila a nalila do dvou misek polívku. ,,Tak se před tím ještě aspoň najíme."

...

Po schodech dolů jsem si jednou rukou držela šaty a druhou se držela zábradlí, abych kvůli podpatkům nespadla.

,,Vy ženský to máte teda těžký," zasmál se Vito, kterej se mnou šel stejnou rychlostí, spíš pomalostí, dolů po schodech.

,,Tak tohle není každodenní oblečení, aspoň teda pro mě," zasmála jsem se a radostně seskočila poslední schod. ,,Už můžeme jít normálně."

Na podpatkách jsem uměla chodit, asi jako skoro každá dáma. Ale taxík se v nich zas tak dobře neřídí.

Nasedli jsme do auta a já pustila rádio nahlas. Tak hrozně jsem se těšila. Věděla jsem, že budu ve společnosti dvou mužů, neměla jsem vlastně vůbec žádný důvod se obávat. Mohla jsem si užít večer naplno, stejně jako když jsem chodila tancovat jako malá s Pauliem.

Paulie. Myšlenka na něj mi trošku nadšení ubrala. Cítila jsem takovou šílenou vinu. Zradila jsem ho, už jenom tím, že jsem zapomněla na jeho kázání o tom, jak je kriminalita špatná.

Teď tu s jedním mafiánem sedím, jedu se s ním bavit a večer zase rozjímat o tom, koho zabijeme příště. Promiň, Paulie.

Nahlas jsem vydechla a snažila se zaposlouchat do textu písniček, co v rádiu hrály.

Zase jsem si pobrukovala do melodie písničky a koukala se na okolí. Na neony, na šťastný páry, na přeplněný restaurace a na ostatní ženský, který v hlavě nemají chaos, jako já.

Z mého rozjímání mě probudilo prudší zabrzdění.

,,Jsme tu. Málem jsem to přejel," zasmál se Vito a já bezeslov vystoupila. Držela jsem si na sobě pevně kabát, kterej mě chránil před zimou na ten kousek cesty.

,,Počkej, počkej, na takový místa by se měla dáma muže držet, ne?" přiběhl ke mně a já na něj chvilku jen civěla, stále opilá z myšlenek, který se mi honily hlavou po cestě.

,,Jo, jasně, asi jo," zamumlala jsem a zavěsila se na jeho paži. Tohle jsem viděla snad jen ve filmu.

Vešli jsme dovnitř, kde už hrála hlasitá taneční hudba. Nebudu lhát, oči se mi na chvíli rozzářily. Přála jsem si už nějakou dobu se jít bavit.

Vito nás zavedl ke stolu, kde už seděl Joe a bavil se s jednou, na jeho věk, slečnou. Byla rozhodně mnohem mladší, jako kdokoli, koho jsem tady zatím viděla. Pozdravili jsme se a já se zakoukala do stolu. Zase v mých myšlenkách.

Nemohlo mě toto přepadnout jiný den?

,,Něco si vyber na pití, je to na nás," zašeptal mi do ucha Vito a já přikývla. Koukla jsem se do nápojovýho lístku a projížděla očima stránku míchaných drinků. Většinu těch názvů jsem ani neznala, ale pro moje štěstí byly uvedené ingredience hned vedle.

,,Toto, Singapore Sling," ukázala jsem na název prstem. Vitu asi název taky zarazil, tak se zadíval do lístku taky.

,,Počkej, gin, třešňovej sirup, ananas... tak to si dám taky. Já ani nevěděl že něco takovýho existuje," podivil se.

,,Já taky ne," zasmála jsem se, což rozesmálo jeho taky. Za chvilku nám Vito objednal a já se dívala na tancující páry. Taky bych šla, ale rozhodně ne sama. Kdybych tady byla úplně sama, tak klidně, ale když se na mě budou dívat ti dva...

,,Co tak koukáš, pojď tancovat," zvolal mým směrem Joe. Ani jsem si nevšimla, kdy ta slečna odešla. Rychle jsem se napila drinku, co akorát přinesli a nechala se za ruku vytáhnout Joem na parket. Že půjdu zrovna s ním mě asi nikdy nenapadlo.

,,Necháme tam to poleno sedět, když se neumí bavit," zašeptal mi do ucha a začal se mnou různě točit a já se cítila zase jako malá holka.

Mohli jsme takto tancovat asi pět minut, pak ale došel Joeovy dech a šlo to na něm poznat.

,,Počkej," vydechl. ,,Přinesu ti náhradu." Pustil mě a šel za Vitou. V hlavě jsem si říkala "Ne ne ne!", protože jsem se bála, že celou tuhle moji euforii pokazí.

Stála jsem nehybně uprostřed parketu, málem do mě pár lidí narazilo. Sledovala jsem Vitu, jak rozhořčeně háže rukama, mne si oči a pohledem utíká kamkoli, jen ne za mnou. Pak se ale zvedl a svižným krokem za mnou přišel.

,,Tak pojď, ale neumím to, varuju tě," pousmál se a chytl mě za ruce. Jednu ruku mi však položil na pas a držel si mě u těla blíž.

Tuhle chvilku narušilo znovu moje přemýšlení.

Já se tady takhle bavím, ale vůbec nemyslím na to, jak pro mě Paulie riskoval život. Jak se takhle bavit chodit nemohl, protože vydělával pro náš lepší život. Dělal všechno pro to, abych v budoucnu mohla být na druhé straně legality.

Vůbec nepřemýšlím nad tím, že život, do kterýho já sama teď vstupuju, byl příčinou jeho mrtvýho těla, prostřelené hlavy.

Zabiju já teď Paulieho mým rozhodnutím pro Vita a Joa podruhý?

A v tomhle nemyslitelném stavu jsem udělala další nemyslitelnou věc. Utekla od mých myšlenek tou nejjednodušší cestou.

,,Vito?" zamumlala jsem do hlasité hudby, abych upoutala jeho pozornost.

,,Mm?"

Jemně jsem ho políbila.