,, Sluší ti to." Usmál se načež jsem se zčervenala.
,, Děkuju. Kéž bych mohla říct to samé o tobě." Zasmála jsem se, když hrál uraženého.,, A pojď už." Popohnala jsem ho.
Zarazila jsem se, když před domem stali paparazzi. Podívala jsem se na Aida a ten si jen mírně povzdychl, ale hned nasadil úsměv a nenápadně hrábl po nějaké kšiltovce.
Kšiltovku jsem si nasadila a oba jsme odešli k autu.
,, Řídím." Natáhl ruku Aid s neopadajícím úsměvem. Možná se mi to zdálo, ale ten úsměv vypadal skutečněji, když se na mě podíval.
,, A ty víš kam?" Taky jsem se pousmála a zarazila si kšiltovku víc do obličeje aby neviděl moje červené tváře.
,, Budeš navigovat." Pokrčil rameny a otevřel mi dveře. Poslušně jsem se usmála a nasedla. Zavřel dveře a obešel auto.
,, Jeď rovně, pak ti řeknu." Zapil jsme si pás.,, A vzhledem k tomu, že řídíš, pak si něco objednáme, nebo se někam stavíme a já budu platit." Zakroutil záporně hlavou.
,, Neexistuje. Dnes já, příště ty."
,, Ne, platím. Nijak mi to nerozmluvíš." Taky jsem záporně zakývala hlavou.
Mírně si povzdychl a položil mi ruku do poloviny stehna. Zařazeně jsem se na něj podívala. A všimla si jeho menšího úsměvu.
,, Příště zaboč do prava." Vydechla jsem zařazeně. Jen přikývl a začal mě hladit palcem po stehnu.
Po chvíli ruku sundal, aby zařadil s já cítila jak v mého stehna už nesálá teplo z jeho ruky. Teď mi spíš byla menší zima.
,, Teď doleva a hned uvidíš nakupák a pár menších obchůdků." Udělal jak jsem řekla a po chvíli jsme vystupovali z auta.
Aid vezl vozík a u toho mi jednu ruku položil na bedra.
,, Chceš melouna?" Trochu jsem se na něj otočila.
,, Jo, těch není nikdy dost." Usmál se a pomohl mi ho dát do vozíku.
,, Jo a málem bych zapomněl. První týden natáčení se mamka ubytuje na stejném hotelu. Má teď týden volna a už se nemůže dočkat až tě pozná." Zarazila jsem se v pohybu.
,, To mi jako říkáš teď?" Začala jsem vyšilovat. Aid se trochu zasmál.
,, Neboj, budeš se jí líbit." Trochu jsem stiskla ret mezi zuby.
Jogurty jsem položila do vozíku a už byla připravená jít.
,, Nemám tvojí mamce něco vzít?" Otočila jsem se na něj najednou.
,, Nemusíš, nebude to bůh ví jak formální." Pokrčil rameny. Přikývla jsem a vyložila věci na pás. Zaplatila jsem a nakonec jsme věci naskládali do auta.
,, Ještě se musím zabalit." Vzpomněla jsem si.
,, Pomůžu ti a pak se můžeme zase na něco podívat, nebo si něco zahrát." Navrhl a opět položil svou ruku na moje stehno. Jen jsem přikývla.
,, V kolik že nám letí letadlo?" Zabočila jsem.
,, No, nevím, potom se podívám." Pokrčil rameny. Jen jsem přikývla a zaparkovala.
