Do obýváku jsem se vrátila zamýšlená z předchozího rozhovoru s mámou. Lehla jsem si opět na Aida a ani nevnímala film.
,, Co potřebovala?" Vyrušil mě z přemýšlení, načež jsem zvedla hlavu.
,, Hmm?" Ozvala jsem se, protože jsem nevnímala, tak aby zopakoval otázku.
,, Co jste řešili s Lindou?" Zopakoval.
,, Jen chtěla podat krabici a trochu jsme se zakecali. Znáš to." Pokrčila jsem rameny a nadále přemýšlela nad slovy mámy. Opravdu se do něj zamilovávám? Nebo se mi to zdá. A i kdyby, cítí to stejně?
Bože jak já tyhle pocity nenávidím. Nikdy nevím co mám dělat. Ale prozatím asi bude nejlepší si to nechat pro sebe. Při nejlepším ty pocity zahrabat a už nikdy nevyhrabat. Zapomenout na ně, protože přeci jen, jaká je možnost, že on by mě mně mohl něco cítit. Skoro nulová. Navíc, naposledy, co mě políbil, vrazila jsem mu facku. Takže nevím jestli to bude chtít opakovat.
Cítím se jak v nějakém filmu. Obyčejná holka dostane nabídku na roli v seriálu, jenž zásadně změní její budoucnost. Zabouchne se do nesmírně hot herce, který zařídil její přijetí na tuto roli a teď mu to nesmí říct, jelikož by to mohlo zničit její přátelství. Ještě by to chtělo happy end a byla by z toho hotová romanťárna.
,, Co se stalo?" Pohladil mě po zádech a hodil na mě starostlivý pohled.
,, Nic jen jsem se zamyslela." Usmála jsem se na něj.
,, Víš ale že mi můžeš říct cokoli, že jo?" Usmál se a jemně mě políbil na temeno hlavy.
,, Jasně. Ani bych si nedovolila myslet něco jiného." Víc jsem ho objala. Kéž bych ti to mohla říct. Tak moc bych si to přála, ale bojím se že bys mě poslal do prdele. Při mým štěstí ještě máš nějakou přítelkyni.
Ani jsem si to neuvědomila a že všeho toho přemýšlení usla.
Pomalu jsem otevřela oči a zjistila, že Aid taky spí. Za okny už byla tma a já si podložila rukama bradu, aby to Aida nebolelo a pozorovala jak spí. Přijdu si jak nějaký Stalker, ale já si nemůžu pomoct.
Aid sebou ze spánku lehce cukl a přitáhl si mě blíž. Lehce mě to vylekalo, ale nevyrušilo od mé činnosti. Pozorně jsem sledovala každý záhyb jeho obličeje v měsíčním světle. Jeho pevně řezanou čelist. Jeho menší a ale lahodné vypadající rty. Zkrátka jeho dokonalý obličej.
Pohled mi sjel na jeho krk. V tu chvíli jsem měla chuť zlíbat každičkou část jeho těla.
Podívala jsem se na digitální hodiny na skříňce a zjistila že jsou čtyři ráno, což znamená, že mamka už je v práci.
Opatrně jsem se vymanila z jeho sevření a místo sebe dala polštář.
Potřebovala jsem se nějak probudit, a jak jinak než kafem a pořádnou snídaní. Zapla jsem kávovar a koukala se do ledničky. Tam toho ale moc nebylo. Moje konečné rozhodnutí bylo, udělat něco alá co dům dal.
Vyndala jsem pár věcí a pustila se do práce. Udělala jsem si ovesnou kaši a dala jí do misky. K tomu jsem dala burákové máslo, oříšky, borůvky, banán, trochu másla a v neposlední řadě trochu skořice. Udělala jsem i Aidovi a zalezla k sobě do pokoje, kde jsem se vysprchovala a převlékla. Nanesla jsem si lehký make-up a u toho se nasnídala.
Ani jsem se nenadálá a když jsem sešla dolů, už bylo pět hodin. Zatáhla jsem žaluzie, aby Aida potom nevzbudilo světlo a sedla si na parapet s knihou.
,, Dobré ráno." Usmála jsem se na něj. Aid se usmál se protřelý si oči.,, Na stole máš snídani. Chceš kafe?" Zvedla jsem se z parapetu.
,, Jo, děkuju." Usmál se a já opět zapla kávovar.
,, Přemýšlela jsem co bychom mohli dělat. Rozhodně musíme jít nakoupit, protože v lednici už nic není. A mohli bychom se celkově projít po městě."
,, To není vubec špatný nápad." Usmál se.
,, Dobře, tak za hodinu u dveří."
