,, Dobrý den." Usmála jsem se a objala se s Aidovou mamkou.
,, Ale prosím tě, pro tebe Lauren." Usmála se a políbila mě na tvář.
,, Dobře." Úsměv se mi ještě roztáhl a já se podívala na Aida.
,, Jaký jste měli let?" Nadhodila konverzaci.
,, Těžko říct, celý jsem ho prospala." Aid si uchechtl a přiložil mi ruce na bedra. Lauren mi chtěla vzít kufr, ale to jsem odmítla.
,, Já si ho vezmu. Je to dost těžký." Usmála jsem se a přes hlavu si přetáhla tašku, ve které jsem měla veškeré učení, které jsem potřebovala. Do rukou jsem si vzala kufr a Aid mě napodobil.
,, Pokoj máš hned naproti Aidovu a koupelnu máš napravo od svého pokoje. To je asi vše co potřebuješ vědět. Ještě musím na chvíli pryč, a Rob odjel z města, ale vy to tady snad zvládnete." Usmála se Lauren a v zápětí za sebou zavřela dveře.
Během půl hodiny jsme si vybalili a sešli se v obýváku.
,, Tak co máme v plánu?" Sedla jsem si vedle něj na gauč a hodila si přes něj nohy.
,, Válet se." Řekl unaveně a položil si hlavu na moje rameno. Pousmála jsem se a položila si hlavu na tu jeho.
,, No dobré ráno." Usmála se Lauren. Ospale jsem si protřela oči a chvíli se rozkoukávala.
,, Dobré." Spadla jsem hlavou opět na polštář.
,, Nachystám vám snídani. Tak pak Aida kdyžtak vzbuď. Dáš si čaj nebo kafe?"
,, Kafe." Zamumlala jsem a obličej si zabořila do Aidových vlasů. Moment. Aid? Nee. Hned jsem se probrala a rozhledla se kolem sebe. Fakt že jo, leželi jsme s Aidem v objetí. Ještě jsem slyšela jak se Lauren zasmála.
,, Dobré ráno." Usmál se na mě Aid.
,, Dobré." Pousmála jsem se a začala se zvedat.
,, Lauren nám nachystala snídani." Oznámila jsem mu a oba jsme odešli do kuchyně.
,, Páni, to je úžasný." Řekla jsem, jen jsem si kousla do toustů.
,, Děkuju." Usmála se.
,, Co máme v plánu?" Zeptal se Aid po snídani.
,, Těžko říct." Zamumlala jsem s kartáčkem v puse.,, Můžeme se třeba projít po městě." Pokrčila jsem rameny.
,, Dobře, tak za hodinu vyrážíme." Usmál se a odešel.
