,, Připravena?" Vešel do mého pokoje.
,, Já nevím." Stála jsem před zrcadlem s dvouma šatama. Jedny byli bílé s modrýma kytkama a druhý černé. Oboje po kolena, jen ty bílé měli volnější sukni, ty černé byli uplé.
,, Ty bílý." Posadil se na postel.,, Ty mi nevěříš?" Šokovaně se na mě podíval, když jsem bílé šaty uklidila.
,, Jen to vypadá, že tam fouká, nerada bych, aby někdo vyfotil něco, co úplně nechci." Pokrčila jsem rameny. Zatvářil se ublíženě, tak jsem mu položila ruce za krk.
,, Tvaříš se jak kakabus." Uchechtl se. Usmála jsem se a nemohla se odtrhnout od jeho očí.
,, Ty zase jako sluníčko." Usmála jsem se.
,, Já jsem sluníčko." Znovu se uchechtl a za pak si mě přitáhl blíž. Naše rty se pomalu blížili. Už jsem cítila, jak se jemně dotkly, jako peříčka.
Najednou se rozlétly dveře. Zase. Proč nás furt každý ruší.
,, Pardon, já jen jestli už nechcete vyrazit, za chvíli bude nejspíš pršet, ale jestli vyrazíme teď, měli bychom stihnout se vrátit než začne." Objevila se ve dveřích Lauren.
Nadšeně jsem pozorovala okolí a poslouchala co mi Aid s Lauren vyprávěli. Zhruba po hodině začalo pršet a my byli donucení si zavolat taxi zpět do domu.
,, Nevím jak vy, ale já jdu spát. Ráno brzy vstávám." Zívla Lauren.
,, Dobrou." Řekli jsme ji oba a sedli si na gauč.
,, Jak to vlastně zatím vypadá s Rose?" Dal ruku kolem mých ramen.
,, Pořád stejně, nemluví se mnou a vraždí mě pohledem." Povzdychla jsem si.
,, To je mi líto." Políbil mě do vlasů.
,, Nemusí, já to spravím." Usmála jsem se a položila si hlavu na jeho rameno.
Když nad tím tak přemýšlím, občas se chováme, jakobychom spolu chodili.
