Úlomky života

Kapitola 10

Doufala jsem, že už to přestalo. Poslední týden byl můj spánek klidný a budily mě sluneční paprsky nebo vyzvánění budíku, ne můj vlastní křik. Jenže dneska se noční můry vrátily a já se snažila popadnout dech a vymazat z mysli všechny ty obrazy. Bez ohledu na to, jak moc jsem se snažila zapomenout nebo to vytěsnit z mysli, sny se vždycky vrátily a já je musela pokaždé znovu a znovu přetrpět. Byla jsem jen vděčná, že jsem včera poslala Weasleyho domů. Takhle zlomenou a bezmocnou mě nesměl vidět. Nikdo mě tak nesměl vidět.

Občas jsem si přála tyhle vzpomínky prostě vymazat, ale věděla jsem, že to nemůžu udělat. Manipulace se vzpomínkami byla nebezpečná. Ztráta třeba i jen jedné vzpomínky, jakkoli bezvýznamné, mohla změnit celou mou osobnost. Jenže tohle nebyly nevýznamné vzpomínky a já měla svoji osobnost ráda. Nezbývalo mi nic jiného, než se nechávat svou myslí mučit. Znovu a znovu a znovu.

Původně jsem byla docela ráda, že dneska nikam nemusím. Balet a procházení zákonů mě vyčerpávaly víc, než jsem původně předpokládala a den nicnedělání se mi zamlouval. Ale to jsem nepočítala s tou zatracenou noční můrou. Najednou jsem chtěla být kdekoli jinde než zavřená sama doma a zároveň jsem nechtěla, aby mě v tomhle stavu někdo viděl. Existovalo jen jedno řešení na oba moje problémy, Daphne.

Koukla jsem se na budík a zjistila, že je teprve sedm hodin ráno. Bylo hodně brzy, ale zase ne tak brzy, abych nemohla Daphne poslat vzkaz. Ještě v propocené noční košilce jsem napsala na pergament krátký vzkaz: Špatná noc. Nákupní terapie? Nebylo třeba psát víc, Daphne to jako jediná dokázala pochopit.

Jedním švihnutím hůlky jsem ho nechala zmizet. Bylo to mnohem praktičtější než mít v bytě sovu nebo posílat patrona, jehož vyvolání stálo neskutečnou energii. A přesto většina lidí dávala pořád přednost sovám, staré zvyky zkrátka byly hluboko zakořeněné, ať už šlo o vážné věci nebo o nějaké maličkosti.

Další hodinu mi trvalo vykouzlit na sobě reprezentativní vzhled. Nikdy jsem nebyla víc ráda za existenci magie než po takových nocí, protože make-up by to rozhodně nespravil. Ale díky pár šikovným kouzlům jsem vypadala svěže, odpočatě a perfektně. Navíc jsem dokonale zamaskovala i ten zatracený cucflek, který ne a ne zmizet. Jen já jsem věděla, že pod tou fasádou a značkovými šaty je ve skutečnosti člověk, kterého vlastní minulost dohání k šílenství.

„Vypadáš příšerně," přivítala mě Daphne, která seděla v obýváku na gauči a listovala nějakým časopisem. To byla celá ona, na nic se neptala a prostě přišla. Lepší kamarádku bych nenašla ani za tisíc let.

„Takže ta hodina plná make-upu a magie byla k ničemu. Skvělý," prohlásila jsem, i když jsem věděla, že to tak není. Vypadala jsem dobře.

„No, rozhodně dokážeš obalamutit náhodné kolemjdoucí během našeho nákupního šílenství. Ale nejdřív si dáme snídani, umírám hlady a vzhledem k tomu, jak brzy si mě vytáhla z postele, potřebuji nutně dávku energie."

„Daphne, ty máš takovou zásobu energie, že bys mohla nadopovat celé Bradavice," pousmála jsem se, ale nebyl důvod k protestům. Jen jsem se ujistila, že je moje hůlka na svém místě, popadla kabelku a byla jsem připravená vyrazit.

***

Nakupování mi kousek po kousku zvedalo náladu. I když to nebyla tak úplně pravda. Měla jsem radost z nových lodiček, z nového oblečení i nového parfému. Měla jsem radost z toho všeho. Ale snad poprvé v životě jsem měla mnohem větší radost z toho, jak bude reagovat Weasley, až mě v těch nových kouscích uvidí. Nemohla jsem si nic nalhávat, každý kousek z mého dnešního nákupu byl vybrán jen k jedinému účelu, k provokování Weasleyho. Pokud bych o tom jen na minutu pochybovala, což nebylo možné, vzhledem k tomu, že jsem si v hlavě neustále představovala jeho výraz, ten komplet spodního prádla v jasně červené, by to nemohl říct jasněji.