Úlomky života

Kapitola 11

„Neruším?" zeptala jsem se, když jsem v pondělí vstoupila do kanceláře a místo Grangerové zabrané do španělských zákonů nebo Draca plazícího se po Grangerové jsem přerušila Grangerovou a Weasleyho během něčeho, co rozhodně nevypadalo jako pracovní rozhovor. To by se ti dva nekřenili, jako kdyby je zasáhlo matoucí kouzlo.

„Vlastně jdeš právě v čas. Musím být dneska na zasedání s ministrem a zapisovat, ale potřebovala bych od tebe laskavost."

„Myslela jsem, že vysvětlováním španělských zákonů ti dělám laskavost."

„Tohle souvisí. Ministr s Harrym se rozhodli, že než přijede oficiální španělská delegace, stálo by za to, aby se tam vydala skupinka bystrozorů a nenápadně sledovala jejich území."

„Nech mě hádat, jedním z těch, kdo se tam vydají, bude tady Weasley a já se mu mám pokusit vysvětlit, jak se chovat na území Španělska, aby neudělal nějakou blbost, neprozradil se a nezničil tak spolupráci mezi Anglií a Španělskem," propalovala jsem zrzka pohledem. Něco mi říkalo, že tohle rozhodně nebyl její nápad.

„Spíš jen vnést světlo do pár drobností. Nemusíš mít obavy, Parkinsonová. Bude to jen hodinka, maximálně dvě a pak se můžeš jít pošklebovat dětem na hřiště, nebo jak obvykle trávíte vy Zmijozelové volný čas."

„Rone..." protáhla Grangerová varovně a možná taky trochu otráveně.

„Na Grangerovou bych tu hodinku nebo dvě měla, ale jsem si jistá, že mi Draco ani v nejmenším nebude mít za zlé, když teď odejdu a vrátím se, až tady nebudeš," prohlásila jsem a chystala se zase rychle vypadnout.

„Parkinsonová, prostě mu pomoz. Není rozdíl mezi tím, jestli budeš španělské zákony a zvyklosti vysvětlovat mně nebo jemu, oboje má za účel tu samou věc. Zařídit, aby naše spojenectví probíhalo hladce a nebylo ubližováno nevinným bytostem."

„Fajn," zakoulela jsem očima a znova se podivila nad tím, jak se Dracovi podařilo, mě do celé téhle situace uvrtat a proč jsem nevzala už dávno nohy na ramena.

„Skvěle, podklady mám ve své kanceláři. Tak pojď, ať to máme za sebou," prohlásil Weasley znuděně, zvedl se ze židle a v podstatě mě odstrčil ode dveří jen, aby mohl projít první. Ještě jsem vrhla otrávený pohled na Grangerovou a pak se vydala za ním.

„Jaké divadélko tu se mnou hraješ?" zeptala jsem se hned, jak se za námi zaklaply dveře jeho kanceláře.

„Ujišťuji tě, že tohle nebyl můj nápad. O celé akci jsem se dozvěděl dneska ráno od Harryho, který evidentně konzultoval s Malfoyem, co tu děláš a napadlo je, proč tě nevyužít, aby moje krytí a krytí mojí jednotky bylo co nejlepší."

„A ty jsi ochotný nechat mě, abych ti říkala, jak máš dělat svoji práci?" nadzdvihla jsem obočí.

Místo odpovědi vytáhl hůlku a než jsem stihla něco říct, namířil ji na dveře a zamumlal: „Colloportus." Okamžitě jsem uslyšela klapnutí zámku.

„Jsem velmi ochotný nechat tě, abys mě od práce rozptýlila a na oplátku udělat to samé," usmál se jako lovec, který se právě chystal lapit svou kořist. Ale kromě jednoho mávnutí hůlky nic neudělal, ani se nepřiblížil.

„Tentokrát jsem svou hůlku nezapomněla v ložnici, můžu ty dveře jednoduše odemknout," prohlásila jsem.

„Klidně to zkus, ale zjistíš, že je můžu odemknout jen já. Nejsi jediná, kdo přišel s pár magickýma vychytávkama." Teď už byl u mě a líně si na prst natáčel pramen mých vlasů.

„Hodláš mě tu držet proti mojí vůli?"

„Ne. Jsem si jistý, že kdybych se o to třeba i jen pokusil, kousala bys, škrábala, křičela a dělala další roztomilý věci. Jen chci ostatní udržet na druhé straně těch dveří." Fakt, že mi celou dobu přejížděl prstem po klíční kosti a občas s ním jakoby náhodou zajel do výstřihu mých šatů, mi moc nepomáhal. Vůbec mi nepomáhal. Jasně jsem vnímala, jak se mi zrychlil tep a nepochybovala jsem o tom, že kdybych se tak usilovně nesnažila tisknout své rty k sobě, bylo by i moje dýchání mělčí než obvykle. Nesnášela jsem ho a ještě víc jsem nesnášela, že stačil takový nevinný pohyb a já byla v jednom ohni.