Úlomky života

Kapitola 8

Nakonec jsme museli trochu pozměnit plány. V sobotu jsem si dala svůj klasický sólo trénink a ve středu jsem se pak sešla s Theem, který měl o víkendu ještě nějaké vyřizování ve Francii. Blaise byl zase, Merlin ví kde. Nejspíš s tou holkou. Nebo s nějakou jinou, to bylo mnohem pravděpodobnější.

„Musím říct, že si říkala pravdu. Vážně víš, co děláš," pokývnul mi Theo, když jsme zatančili asi tu nejtěžší párovou figuru, která v celém představení byla.

„Samozřejmě, že vím. Ale budeme se muset ještě trochu víc sladit. Máš úplně jiné tělesné proporce než Lewis, což mi trochu rozhodilo těžiště, budu to muset doladit," prohlásila jsem, protože jsem si byla jistá, že si těch několika zaváhání určitě všiml.

„Zase tak rozdílnou postavu nemáme, jsi si jistá, že si nezaváhala spíš kvůli únavě? Vypadáš docela vyčerpaně," zkoumavě se na mě zadíval.

„Jsi vyšší a máš o trochu víc svalový hmoty než Lewis, takže ano, rozhodně je to tímhle. A samozřejmě, že jsem unavená. Tři hodiny v kuse tu nacvičujeme a začátek týdne jsem strávila tím, že jsem se hádala s Grangerovou ohledně španělských zákonů. Ale ujišťuji tě, že to na můj výkon nemá nejmenší vliv. Dokážu se chovat jako profesionál a odpadnout až po tréninku," odfrkla jsem si.

„Dobře, chápu. Ale proč se hádáš s Grangerovou o španělských zákonech?"

„Do toho mě uvrtal Draco. Rozhodl se, že jsem ta nejlepší, která jí to může vysvětlit. A Grangerová je Grangerová, takže chce o všem vědět každou pitomost. Chvilková konzultace se tak protáhla na týden. A pak na ještě jeden. A určitě se protáhne i na další, nejspíš mě bude otravovat, dokud neproběhne to jednání, na které se připravuje."

„Proč si ji ještě neproklela?" zasmál se.

„Protože Draco by pak proklel mě," poukázala jsem na zjevný fakt.

„To máš asi pravdu. Chceš to teda dneska zabalit a jít si odpočinout?" zeptal se.

„Ne, to je v pohodě. Sjedeme ještě ten zbytek figur, už jich tolik není možná tak na hodinku nebo dvě. Stejně to vypadá, že není třeba tolik trénovat, jen to fakt musíme doladit," řekla jsem. Ne, že by mi vadilo trénovat spolu s Theem, ale člověk dokáže být chladný vůči jeho šarmu jen určitou dobu, obzvlášť když se dotýká těch zatracených svalů.

„Jak myslíš, ale já tu stejně budu pravidelně. Teď už nikam neodcestuju, tak si můžeme dát nějaký ten sobotní trénink. A Blaise chce, abych mu úterky pomáhal se sboristkami, případně dolaďoval choreografii. Klidně tu budu i středy. Pomůžu ti doladit tvoje pohyby a pak doladíme ty naše, než se pustíme do trénování nových scén."

„To je na tobě, ale podle mě stačí ještě dva-tři tréninky a budeme sladění. Jde nám to v podstatě tak nějak přirozeně," pokrčila jsem rameny. Rozhodně to šlo přirozeně, naše těla do sebe perfektně zapadala.

„Prostě tady budu, kdybys potřebovala. Tak to sjedeme od té hádky?" Jen jsem přikývla a Theo mávnul hůlkou, díky čemuž se sálem rozezněla hudba.

***

Když jsem přišla domů, byly sice teprve tři hodiny odpoledne, ale i tak jsem se v šatech za sto galeonů zhroutila na postel. Napůl spící jsem si sundala boty a konečně zavřela oči.

Ke spánku jsem však nedostala příležitost, protože mě snad vteřinu na to vyrušilo hlasité klepání. Naštvaně jsem vyletěla z postele a bylo mi naprosto jedno, že jsem bosá a na hlavě mám nejspíš vrabčí hnízdo, chtěla jsem jen proklít kohokoli, kdo je za dveřmi a jít zpátky do postele.