Úlomky života

Kapitola 9

Věděla jsem, že na mě zírá ještě dřív, než jsem otevřela oči. Přeci jen mě právě ten upřený pohled vytrhl ze spánku.

„Nech mě hádat. Teď přichází ta část, kdy se ti krev vrátila zpátky do mozku a ty začneš vymýšlet nejrůznější blbosti, jen aby sis ospravedlnil, žes se mnou skončil v posteli. A samozřejmě v nich budu za tu špatnou," zamumlala jsem a převrátila se na bok, aniž bych otevřela oči.

„Ne, vlastně jsem přemýšlel o tom, jak si přede mnou včera klečela na kolenou s mým penisem hluboko v puse a stejně si nějakým zvláštním způsobem dokázala vypadat panovačně." Po tomhle prohlášení jsem se pomalu otočila a skutečně se na něj podívala. Vypadal... spokojeně. A rozhodně ne jako někdo, kdo by se chystal zdrhnout. Sice jsem skutečně nepředpokládala, že by se ze mě zase snažil udělat holku pro všechno, ale i tak jsem si byla zhruba na osmdesát procent jistá, že vycouvá.

„Můžeš dostat Zmijozela na kolena, ale to neznamená, že přestane být Zmijozelem," odvětila jsem a nemohla si odpustit lehký úsměv. Pravdou bylo, že jsem byla taky spokojená. A tak nějak zvláštně klidná.

„Nebo se prostě budu muset víc snažit," prohlásil a já se rozesmála.

„Myslela jsem, že ti jde o sex, ne o to dokázat, že je Nebelvír víc než Zmijozel. Což mimochodem není a nikdy nebyl. Možná jste několikrát vyhráli školní pohár, ale jen proto, že to Brumbál zmanipuloval. Jenže tady už se na body nehraje. Tohle je život."

„Jde mi o obojí. Ale o tom první se nesmí nikdo dozvědět," dodal spěšně.

„Neříkej, že teď začneš s něčím ve stylu musíme si domluvit pravidla. Je to otřepaný a upřímně zcela v nebelvírským stylu, já na pravidla nehraju," odfrkla jsem si a zvedla se z postele. Nemohla jsem si nevšimnout, že Weasley ze mě celou dobu, co jsem se procházela po pokoji nahá a snažila se posbírat svoje včerejší oblečení, nespustil pohled.

„Ale nemusíš se bát, nechci, aby o tomhle někdo věděl o nic víc než ty. Mám přeci jen svoji úroveň," přerušila jsem ticho a zajistila tak, že věnoval pozornost nejen mému zadku, ale i mně samotné.

„Evidentně nemáš problém se zjevovat u mého bytu, tak se prostě můžeme vídat každý čtvrtek, to je můj společenský program volný. A taky teď budu dost často na ministerstvu a ten archiv vypadá hodně nepoužívaně," dodala jsem. Merlin věděl, že po tréninku s Theem vážně budu potřebovat způsob, jak se zbavit sexuálního napětí.

„To by asi šlo," pokýval hlavou a pro změnu zabodl svůj pohled do mých prsou. S povzdechem jsem nad ním zakroutila hlavou. Začínala jsem se obávat, že si z tohohle rozhovoru nebude nic pamatovat.

„Weasley, vnímáš?" houkla jsem na něj a luskla mu prsty před obličejem.

„Naprosto," zamumlal a shodil mě do postele dřív, než jsem se vůbec stačila pohnout.

„Ani na to nemysli. Musím do sprchy a na ministerst..." veškeré moje protesty byly umlčeny. Na chvíli jsem zapomněla, co jsem chtěla říct. Ale když se přesunul na můj krk, přišla jsem zpátky k rozumu a odstrčila ho.

„Ne. Tohle nesmí zasahovat do našeho života. Nesmí ho to nijak ovlivnit. Ani pokud půjde o drobnosti."

„A kdo se snaží vytvářet pravidla teď?" zasmál se, ale přeci jen se zvedl a šel posbírat svoje oblečení.

„To není pravidlo, to je jen..." Sakra, bylo to pravidlo. Ale nemohla jsem dopustit, aby mě to nějak rozptylovalo. Mělo to posloužit k přesnému opaku, zabránit v rozptylování.