Úlomky života

Kapitola 17

„Ahoj," usmála jsem se na Weasleyho, který už na mě čekal v ložnici. Nejspíš to bylo jistější, vzhledem k tomu, že se nám do ní v posledních několika případech ani nepodařilo dojít.

„Ahoj, co že máš tak dobrou náladu?" zkoumavě se na mě zadíval.

„Prostě mám. Ale ty se moc vesele netváříš. Možná bych ti s tím mohla pomoct?" zašeptala jsem mu do ucha a pak se začala věnovat jeho krku. Už dávno jsem zjistila, že je nejcitlivější na místě, kde mu byl cítit puls a moc ráda jsem toho využívala. Líbala jsem ho a sála to magické místečko, zatímco slastně bručel. Brzy si mě ale strhnul k sobě na klín a zmocnil se mých rtů. Tentokrát to ale nebyla nezkrotná touha, spíš pomalu plápolající vášeň. Líbilo se mi to. A soudě podle jeho nadouvajícího se poklopce jemu taky. Ale dneska jsme se mlčky rozhodli nespěchat. Pomalu jsme se líbali, zkoumali jazyky a sténali si do úst. Bylo to známé a zároveň naprosto nové. Bylo to pomalé a zároveň intenzivní. Vášnivé a něžné.

Oddělila jsem se od něj jen na tak dlouho, abych popadla dech a svlékla si triko. Když jsem se na něj znovu podívala, potěšeně jsem zaznamenala, že měl stejný nápad. Letmo jsem se na něj usmála a pak si ho opět přitáhla sobě. Pokračovali jsme v pomalém líbání, ale zároveň jsme rukama přejížděli po těle toho druhého. Dotýkala jsem se jeho břicha, zad a ramen. Hladila jsem ho, mazlila se s jeho pokožkou, lehce ho škrábala nehty a užívala si jeho dotyky, na svých bocích, které měly občas mnohem blíž k lechtání než pohlazení.

Ucítila jsem, jak mi rozepnul podprsenku a tak jsem na chvíli přerušila polibek, abych ji mohla odhodit na zem.

„Tohle bych mohl dělat hodiny," zamumlal a lehce, jako vánek, mě pohladil po boku mých prsou. Zasténala jsem. Ten dotek na mě zapůsobil mnohem intenzivněji, než bych čekala.

Jen se pousmál a chytil mě kolem zad. Potom začal moje prsa zasypávat motýlími polibky. Pevně jsem se chytla jeho ramen a se zasténáním se zaklonila, čímž jsem mu umožnila ještě lepší přístup a výhled. Ale nic jiného nedělal, jen mě zasypával motýlími polibky, začínalo mě to dohánět k šílenství.

Už toho bylo dost. Odstrčila jsem ho od sebe a tlakem ruky ho donutila, ať si lehne. Teď byla řada na mě, abych ho trochu potrápila. Ale chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Ležel na posteli do pasu nahý a na ústech mu pohrával ten jeho neodolatelný úsměv. Myslím, že kdybych neseděla obkročmo na něm, dostal by mě do kolen.

Nakonec jsem se ale vzpamatovala a naklonila se k němu. Nejdřív jsem se vrátila k tomu pulzujícímu místečku a jeho oždibováním z něj vymámila tichý sten a pak jsem mu dala ochutnat jeho medicínu. Zasypávala jsem jeho hrudník motýlími polibky a zároveň ho škrábala nehty, což mu podle jemných stenů a občasnému zasyčení vzduchu mezi jeho rty naprosto vyhovovalo. Ale já jsem hodlala být mnohem nemilosrdnější než on. Nebo možná milosrdnější.

Obkroužila jsem jazykem jednu z jeho plochých bradavek a jemně kousla. Když se ozval táhlý sten, samolibě jsem se usmála a zopakovala to i u druhé. Olizovala jsem, kousala a sála jeho pokožku. Nešlo si nevšimnout, že měl stále větší a větší problém zůstat v klidu.

Zvedla jsem hlavu a s úsměvem se na něj podívala. Líbilo se mi jeho mělké oddechování, zarudlá pokožka a to, jak na mě s lehce zastřeným pohledem koukal. Aniž bych z něj spustila pohled, položila jsem dlaň na jeho hrudník a jemně za použití nehtů sjížděla stále níž a níž.

„Stačí," zamumlal a než jsem se stihla nadechnout, povalil mě na postel a dostal se nade mě.

„Jestli si chceš hrát, budeme si hrát," ďábelsky se usmál a prudce a mě políbil.