Úlomky života

Kapitola 2

Na tváři mě zašimraly sluneční paprsky a na rtech se mi usadil úsměv. Otevřela jsem oči a požitkářky se protáhla. Takhle dobře jsem se nevyspala už opravdu dlouhou dobu.

Z ničeho nic moje ruka narazila do něčeho tvrdého a vedle mě se ozvalo zamumlané au. Rychle jsem se otočila a okamžitě zaznamenala rudé vlasy a spícího Weasleyho. V té chvíli se mi vybavila každá událost včerejšího dne.

Měla jsem chuť si nakopat. Weasley do mě šil a aby neutrpěla moje hrdost, tak jsem kouřila jeden joint za druhým. Ani jsem si nebyla schopná vzpomenout, kolik jich bylo. Za to jsem si naprosto přesně pamatovala tu chvíli, kdy jsem se začala chovat naprosto bláznivě. Smála jsem se spolu s ním, pak jsem se vrhla na jeho rty a nakonec jsme se přemístili ke mně domů. Byla jsem jen vděčná za to, že jsem cestou nepřišla o nějakou končetinu. Přemisťovat se, když je člověk zdrogovanej, je zatraceně pitomej nápad. Bohužel to byl můj nápad.

Ani jsem se neobtěžovala ze sebe skopnout přikrývku. Moc dobře jsem věděla, že jsem pod ní nahá. Smějanka nikdy nezpůsobovala ztrátu paměti a já tak měla v hlavě naprosto jasný obrázek včerejších událostí. Možná až příliš jasný.

„Vstávej!" řekla jsem nahlas a praštila Weasleyho do ramene. Ten okamžitě vyletěl do sedu a začal se rozhlížet všude kolem. Nejmíň pětkrát na mě ulpěl pohledem, než mě skutečně zaregistroval.

„Parkinsonová?" zeptal se pořád trochu dezorientovaně.

„Dej tomu minutku, Weasley," řekla jsem a sledovala, jak se jeho výraz z naprosté nechápavosti postupně mění na poznání. Škoda, že jsem neměla po ruce foťák, to by rozhodně stálo za zvěčnění.

„Já... ty... my... my jsme... no... to..." blekotal.

„Jsi v mojí posteli, oba jsme nazí a jsem si naprosto jistá, že ten výraz zděšení, který se ti na tváři objevil asi před minutou, pramenil ze vzpomínek na včerejšek. Jeden by řekl, že je to docela jasné. Ale jelikož jsi natvrdlý Nebelvír a ráda bych, aby si z mojí postele vypadl dřív, než bude poledne, tak se nad tebou slituju a řeknu ti to. Ano, my dva jsme spolu měli sex. Víc než jednou," ušklíbla jsem se.

„Proč?" vyhrkl tak zaraženě, že jsem se neudržela a musela se rozesmát.

„Pro Merlina, tobě to po ránu vážně myslí ještě míň než obvykle," otřela jsem si slzy smíchu.

„Prostě jsme byli zkouření a neměli jsme po ruce nikoho jiného. A teď se laskavě obleč a vypadni," prohlásila jsem a k mému údivu se opravdu zvedl z postele a začal pobíhat všude kolem ve snaze nalézt všechno své oblečení.

Když tu tak pobíhal, neodolala jsem a pořádně se na něj podívala. Moje vzpomínky ohledně něj rozhodně nebyly přikrášlené Smějankou. Začínala jsem chápat, proč jsme skončili v posteli. I když to byl Weasley, rozhodně stál za hřích. Ale mohli by mě přivést na hranici a stejně bych radši uhořela, než abych něco takového přiznala.

Konečně našel všechno svoje oblečení a hodil ho na sebe rychlostí blesku. Nejspíš už se mu začalo v hlavě pořádně roztemňovat. Vteřinu předtím, než se otočil zpátky ke mně, jsem přesunula svůj pohled směrem k oknu. Rozhodně jsem mu nehodlala zvedat ego. Nebo cokoli jiného.

„Tohle se nikdo nesmí dozvědět," spustil a já znuděně obrátila pohled zpátky na něj.

„Jestli si myslíš, že bych se touhle jednorázovkou někomu chlubila, tak bych být tebou zvážila omezení Smějanky. Začínají se ti rozpadat mozkové buňky."

„Byla to chyba," prohlásil a snažil se působit sebejistě.

„To se snad rozumí samo sebou." Ostentativně jsem si zívla, abych mu dala najevo, že mě vážně nezajímá nic dalšího, co mi chce říct.

„Už nikdy se to nebude opakovat," dodal ještě.

„Tady o to snad někdo stojí?" odfrkla jsem si.

„Ne, já jen... já..."

„Ty, ty, ty. U salazarových spodků, přestaň si šlapat na jazyk a dávat mi tu kázání, jako kdybych spáchala nějaký velesložitý komplot, pod jehož záminkou jsem tě dostala do postele, a prostě vypadni. Dveře jsou tamhle." K mému údivu jenom přikývl a opravdu odešel. Počkala jsem, dokud nebouchly i dveře od bytu a pak jsem se s výbuchem smíchu rozvalila v posteli.

Byla jsem si naprosto jistá, že mu tahle noc bude ještě hodně dlouhou dobu ležet v žaludku a měla jsem z toho škodolibé potěšení. Možná bych měla cítit odpor, že jsem strávila noc zrovna s ním, jenže Weasley překvapivě věděl, co dělá. A rozhodně jsem se nehodlala užírat v depresích, protože jsem si užila dobrej sex. I když byl zrovna s ním.

Ještě chvíli jsem se povalovala v posteli a nechala si hlavou probleskovat vzpomínky na včerejší noc, ale nakonec jsem jen zatřepala hlavou a konečně vstala. Posbírala jsem svoje včerejší oblečení a vydala se do koupelny. Byl nejvyšší čas ze sebe smýt všechny stopy Ronalda Weasleyho.

***

Když jsem jen v ručníku vylezla z koupelny, zaútočil na mě zvuk neodbytného klepání na okno. S povzdechem jsem k němu přešla a vpustila dovnitř Dracovu sovu. V poslední době mi Draco posílal dopisy jen zřídka a málokdy to bylo něco, co jsem chtěla slyšet.

V momentě, kdy jsem si převzala dopis, sova odletěla. Možná jsem ho mohla prostě vyhodit, ale zvědavost mi zkrátka nedala. Roztrhla jsem obálku a pustila se do čtení.

Pansy,

za týden, 19. září, má Hermiona narozeniny a já pro ni chystám oslavu. Očekávám, že se ukážeš. Je mi jasné, že se Hermioně neomluvíš, ani kdyby McGonagallové narostla křídla, ale musíš se s ní naučit vycházet. Nehodlám ztratit kamarádku jen kvůli její tvrdohlavosti. Takže zvedni svůj zadek a v 18:00 ať tě vidím mezi příchozími hosty na Manoru.

Draco

Vzteky jsem zmačkala papír do kuličky a odhodila ho do kouta. Moje dobrá nálada byla v háji. Nechtěla jsem tam jít. Představa, že bych strávila večer na oslavě pro Grangerovou mezi bandou vypatlaných Nebelvírů byla nesnesitelná. A byla jsem si naprosto jistá, že skutečnost bude ještě mnohem horší.

Jenže jsem věděla, že tam musím. Dracovo přátelství byla jedna z mála věcí, která mi zbyla. Už po válce jsem o něj málem přišla a nehodlala jsem riskovat, že se tak stane znovu, tentokrát nenávratně. I když jsem to byla já, kdo mu stál léta věrně po boku, vůbec jsem nepochybovala o tom, že by si vybral Grangerovou. Ta ženská byla jak meteorit. Během chvilky dokázala všechno změnit. Kdybych povahu slečny všechno vím, všechno znám neznala, nejspíš bych si myslela, že Dracovi podstrčila lektvar lásky. Ale bohužel tohle mělo mnohem přirozenější vysvětlení. Ten chlap byl do ní beznadějně zamilovaný.

„Jeden večer s bandou Nebelvírů, to zvládnu. Jsem přece had a jed je vždycky účinnější než lví řev," zamumlala jsem si pro sebe a pak jsem nasadila úsměv a vydala se k šatníku. Byl čas začít nový den. A pěkně zpříma.