Of Fate and the Unexpected ✔

1. Bouřlivý návrat

Nakonec se vrátil znovu do Konohy po vlastních – s Narutem po jeho boku.

Sakura nebyla ani trochu překvapená, když je viděla kráčet po hlavní ulici směrem k Hokageho věži. Když procházeli kolem, každá hlava se za nimi otočila a mumlání se rychle změnilo v tupé bzučení. Úcta k Narutovi, hrdinovi, který je ochránil před Peinem a temné, ale děsivé pohledy na Sasukeho – zrádce.

Ani jeden z nich nebyl dotčen lidmi a shinobi, kteří na ně zírali, jako kdyby to byla nějaká slavnostní podívaná; a navzdory zjevným zraněním, která stále přetrvávala na jejich tělech, jejich kroky byly klidné – ramena vzpřímená. Bylo to však v jejich očích. Vyčerpání. Únava z boje v prázdných zorničkách, která naznačovala, že boj byl víc než jen fyzický. Boj, který jako by se jim v mysli opakoval znovu a znovu, emocionální jizvy, které by žádný lékař nedokázal vyléčit.

To však zbytek světa neviděl.

Madara byl mrtvý; hrozící hrozba války pominula. Co bylo přehlíženo, když se zprávy šířily světem ninjů, byl samotný úkol. Zabít někoho, jako byl Madara, nebylo něco jednoduchého. Sakura se mohla jen divit, co se přesně na bitevním poli stalo. Dokázala si to představit, ty emoce řvaly jako hmatatelná chakra, když dva chlapci, které milovala, bojovali se vším, co měli – zatímco Naruto a Sasuke nasazovali své životy – ale nikdy nebude moci doopravdy zjistit, co se během boje stalo.

‚Měla jsem tam být,' pomyslela si hořce; její žaludek jako by se naplnil olovem. Navzdory touze, která jí proudila, Sakura neutíkala, aby je pozdravila a postarala se o jejich zranění. Když stála vzadu v rostoucím davu, jeden by si myslel, že ji brzký návrat jejích společníků nevyvedl z míry – jedinou pozoruhodnou změnou byly klouby pevně sevřené v na malé tašce s léčivými bylinkami v její ruce a jediná rovná čára na jejích rtech.

Když Naruto a Sasuke nevědomky procházeli kolem její ztracené podoby v davu, Sakura přejížděla zkušeným pohledem po jejich tělech – všímala si jakýchkoli nesrovnalostí v jejich krocích a zaschlé krve, která na nich přetrvávala. Byla ráda, že neumírají, ale věděla, že se blíží k zhroucení.

‚Kdybych tam byla' pomyslela si rozzlobeně, když se elegantně otočila na podpatcích – zády ke svým dvěma společníkům. ‚Kdybych tam byla, nemuseli by se sem vracet na pokraji vyčerpání."

Všechno kolem ní bylo jen mumlání. Mnozí toužili získat všechny krvavé detaily bitvy, zatímco jiní se obávali Uchihova návratu. Lidé byli zvědaví, jak si s tím nový Hokage poradí. Panovaly obavy z mužova zaujatého postavení. Když růžovlásce přišel tento konkrétní člen na mysl, zastavila se a ohlédla se přes rameno.

Sakura rozeznala jen červenou spirálu a vějíř Uchihů na jejich zádech. Lidé kolem ní stále bez přestání mluvili. Zvuk řezání a příklepu, na který si během týdnů zvykla, se slabě odrážel v pozadí, když tesaři pracovali na přestavbě celé Konohy.

Sledovat Naruta a Sasukeho, jak jdou po hlavní ulici s něčím podobným suverenitě, kolem nich napůl dokončené obchody a domy, nevypadalo to jako nic menšího než nový začátek.

Sakura se nemohla pohnout a mohla se jen dívat, jak pokračovali vpřed, dokud se jí neztratili z dohledu. Dlouho nejistě stála mezi klábosícím davem až dokud se nezamračila. S bezvýznamným opovržlivým výrazem pokračovala ještě jednou dál a v hloubi své mysli izolovala návrat svých společníků.

Vrátili se. Zranění, ale přesto živí. To stačilo. Muselo to stačit. Koneckonců, oni tři nebyli nic jiného než bývalí společníci – jenom genini, kteří byli nuceni spolupracovat ve stejném týmu, když jim bylo dvanáct. S šestnácti lety za sebou, co důležitého by mohla obyčejná dvojice znamenat v nádherné kombinaci se vším?

Sasuke a Naruto – takzvaní potomci mudrce Rikuda, potomci Senju a Uchihů. Vztah vytvořený osudem. Od Kakashiho dostali všechno; identitu jejich nepřítele, Uchihy madary a pravdu o Itachim po katastrofálním setkání se Sasukem před měsíci.

Jaké místo by mohla mít ona, bývalá kunoichi neexistujícího Týmu Sedm v jejich světech?

--------

Téměř uctivě přejel palcem po směšně otlučeném kovu svého hitai-ate – látce jeho šerpy nyní opotřebované a potrhané – Naruto považoval za rozumné věřit, že si konečně zasloužil symbol listové vylepeného uprostřed.

Popravdě řečeno, jeho schopnosti shinobi nikdy nebyly něčím, čím by se dalo chlubit. Pokud něco, co byla to ostuda, ale to, co postrádal v taktu a přirozeném talentu, vynahradil čirou vůlí a vytrvalostí.

Jiraiya mu jednou řekl, že je jako nespoutaná zuřivost bouře – poskakující rachot hromu a nezkrotná zuřivost blesků, bezohledný bojovník, který byl nepředvídatelný i pro něj. Byla to jeho největší výhoda a zároveň i pád.

V té době si Naruto myslel, že je to velmi vhodné přirovnání: Uzumaki Naruto, budoucí Hokage a velká bouře Konohagakure. V té době mu bylo pouhých třináct let a byl čerstvě na cestách se zvrhlým starým poustevníkem, takže usoudil, že jeho dětská fantazie je pochopitelná. Ale jak čas plynul a on stárl, Naruto zjistil, že nesouhlasí s Jiraiyovým hodnocením.

Nebyl hromem ani bleskem. Natož ne bouřkou. Naruto, pro všechny záměry a účely, věřil, že byl mrakem. Nebyl nic jiného než katalyzátor, prázdná skořápka čekající na naplnění. Zjistil, že tento účel je vyslyšen pouty, které si vytvořil s Irukou – se Sasukem, Sakurou a Kakashim. A ještě později i se zbytkem nováčků a Týmem Gai.

Se vzpomínkami na to, co mu připadalo jako jiný život, které mu prolétly myslí, Naruto nevědomky přejel palcem po studeném kovu ve svých rukou – přes rty se mu vkrádal teskný úsměv, jak se jeho oči zamlžovaly zamyšlením.

On nebyl bouře, ale možná Tým Sedm, dohromady, ano. Sakura, pomyslel si, by byla silný a stálý řev hromu a Sasuke dokonalý a pomíjivý blesk.

Společně by dávali smysl.

Odděleně...

Odděleně nebyly nic – tři celky, které nebyly úplné.

Ponurá představa si rychle vynutila vzpomínky, na které by si Naruto přál zapomenout. Vzpomínky na to, jak blízko se Tým Sedm dostal ke rozbití na neopravitelné kousky – jak blízko byli ke ztrátě rodiny, kterou dlouho doufali, že ji najdou.

Jak blízko byli ke zničení sebe sama.

Svými myšlenkami se Naruto začal znepokojovat a rychle stiskl jeho hitai-ate pevněji, když věnoval téměř prosebný pohled na hodiny. Bylo to dvacet minut, co ho Kakashi požádal, aby zůstal mimo kancelář Hokageho, aby si promluvil se Sasukem o samotě – žádost, kdy byl Naruto příliš unavený, aby si stěžoval, i když to toužil udělat – a jeho myšlenky už byly spletitou sítí podivností.

Se sardonickým smíchem si Naruto uvědomil, že zní jako Jiraiya po pár skleničkách – hořlavý, ale vůbec ne vtipný se svými sotva existujícími alegoriemi.

Zoufale potřeboval pomoc, uzavřel. Nebo rámen. Cokoli, jen aby tady neseděl a nečekal; nikdy nepřestal být netrpělivým.

--------------------

Ahoj ahoj! Po dlhšom [uff, fakt dlhom :)] čase vychádzam zo záhrobia. Áno, skúškové :D zajtra ma čaká ešte jedna skúška, tak držte palce! 

A teda, prichádzam opäť s novou knihou! 

Dúfam, že sa Vám bude páčiť. Hej, a hodnotenie T! 

(pre tých, ktorí nepoznáte hodnotenia, sú nasledovné: K+, K, T, M. 

- "K a K+" sú vhodné pre všetkých, aj pre mladšie ročníky. Nenachádza sa tu násilie, nadávky, sexuálne tématiky. Teda, ako pri všetkých knihách od Elade-chan, napr. Vyhnanství.

- "T" sú vhodné pre tínedžerov a mladších dospelých. Teda, sú tu už aj vážnejšie témy, mierne náznaky sexuality, mierna podoba násilia a tak ďalej. Teoreticky ide o hodnotenie, aké ste mohli vidieť už aj pri knihe Bad Behaviour. 

- "M" ako toto písmeno napovedá "mature", teda toto už je kategória odporúčaná pre 18+, ako napríklad pri Incomplete.) 

Dosť obkecávania, ideme na to! 

M. ♥