Of Fate and the Unexpected ✔

5. Slib

Bujaré popíjení uvnitř stánku Ichiraku ramen vzbuzovalo dojem, že zdrojem řečeného hluku je člověk, který si pohodlně vychutnával jídlo. To však nemohlo být dále od pravdy.

Naruto seděl sám na jedné ze stoliček a zoufale zíral na své velmi horké jídlo. Přiložil si k ústům další porci a už se chystal kousnout, když se zastavil a odtáhl se, aby se bídně svraštil na svých lahodných nudlích. S povzdechem pustil porci sklesle do misky a položil hůlky na okraj, z napůl snězeného jídla stále unikal obláček páry.

„Oi, Naruto, jsi v pořádku?"

Depresivní modré duhovky vzhlédly, aby se setkaly s Teuchiho ustaraným zamračeným výrazem. Starý muž si utíral zmoucené ruce do špinavé zástěry kolem pasu a díval se na svého nejlepšího zákazníka a napůl snězené jídlo.

„Je něco špatně s ramenem?" natahoval krk a nakrčil nos, když se podíval a očekával, že uvidí brouka; něco, co by dávalo smysl, proč Naruto přestal jíst uprostřed jídla.

„Je v pořádku," odpověděl Naruto slabě, oči znovu sklopil, aby se podíval na rámen před sebou. „Jen nemám hlad."

S tupými zorničkami zaměřenými na rámen si Naruto nevšiml ustaraného pohledu, který si vyměnili Teuchi a Ayame. Jeho mysl byla plná myšlenek na jeho dva společníky.

Byly to tři dny, co se Sasukem dorazili a navzdory jeho silným požadavkům ho Kakashi nepustil do Oddělení mučení a výslechu. Ještě horší bylo, že jeho bývalý sensei celou tu věc nepříjemně zatajoval.

Kromě toho všeho Sakura odváděla skvělou práci v tom, když se mu vyhýbala. Mnohokrát se zastavil v nemocnici a pokaždé se jí jako zázrakem objevil pacient, který naléhavě potřeboval její pozornost. Stala se velmi obratnou v načasování zavírání dveří výtahu, ještě než stačil pronést jediné slovo.

Když Naruto viděl, že je zbytečné pokoušet se sní mluvit v nemocnici, pokusil se ji zastihnout během přestávky, ale pokaždé, když zahlédl záblesk růžové nebo záblesk její chakry, o vteřinu později se to rozplynulo.

Zoufale si s ní chtěl promluvit alespoň jen proto, aby jí řekl, že ho to mrzí; že ji tu nenechal úmyslně. Pořád se všechno dělo tak rychle.

Naruto sáhl do svého ninja váčku a vytáhl nějaké rryo, a pomyslel si, že by to možná měl prostě risknout a zastavit se u Sakury, ale pokaždé, když se ten nápad objevil, věděl, že by to nic nezměnilo.

Pravděpodobně by mu jeden z jejích rodičů řekl, že není doma.

Jak se sakra měl vyvinit, když ho ani neposlouchala!

„Díky za jídlo," zabručel Naruto, když položil peníze na pult, směs deprese a podráždění v něm plavala.

Právě, když vstával ze židle, nějaká ruka ho popadla na rameno a stáhla ho zpátky dolů.

Naruto se zmateně zamračil a naklonil hlavu, aby viděl Kakashiho, jak se posadil vedle něj. Zcela zmatený a lehce oněmělý sledoval, jak jeho bývalý sensei prohodil pár slov s Ayame. Když se vrátila do kuchyne, Kakashi na něj konečně promluvil.

„Ibiki považuje Sasukeho výslech za dokončený."

„A?" zeptal se Naruto rychle.

Kakashi si těžce povzdechl a vytáhl svou Icha Icha Tactics. Dlouhá pauza, která následovala, málem přivedla Naruta k šílenství.

„A?" naléhal znovu.

„V podstatě nám nic neřekl," odpověděl Kakashi, když otočil stránku.