Of Fate and the Unexpected ✔

30. Pokání

Když se objevily brány Konohy, Sasuke měl pocit, jako by na jeho ramena dopadla tíha světa. Věděl, co chce dělat – co musí udělat – ale snadno si vzpomněl, co cítil, když procházel těmi branami po své tříleté nepřítomnosti.

Tehdy byl tak ponořen do své nenávisti. Bylo snadné vysmívat se znaku Listové vyřezanému na vrcholu brány. Bylo snadné se po vesnici rozhlédnout kolem sebe a vychutnat si myšlenku na zničení všeho posledního v jejích hranicích. Nyní, když vstoupil do bran Konohy, Sasuke se přinutil podívat se na jednotlivé tváře každého vesničana. Podíval se na obchody a domy lemující ulice.

Věděl, že Konoha není dokonalá, ale byla to vesnice, která pomalu vytrhávala kořeny z nenávisti, která živila způsob života shinobi a pěstovala pro sebe hodnoty, které slibovaly lepší budoucnost – klidnou budoucnost.

Budoucnost, za kterou jeho bratr položil život.

Poprvé od svého návratu měl Sasuke pocit, jako by konečně viděl Konohu ​​očima svého bratra. Od té doby, co se dozvěděl o Itachiho smrti, byl Sasuke rozhodnutý pomstít svého bratra – pomstít svůj klan. Konohagakure se stala nepřítelem a vrhl se na vesnici s každou kapkou nenávisti, která se v něm nahromadila.

Konoha byla zkázou jeho klanu.

Konoha byl popravčím jeho bratra.

Konoha byla příčinou jeho krví potřísněné minulosti.

Čím déle zůstával v Konoze, tato obvinění se pomalu rozpadala. Sasuke zjistil, že to není tak černobílé. Konoha nebyla zkázou jeho klanu, byla to vesnice, o kterou bojoval klan Uchiha. Konoha nebyla katem jeho bratra, bylo to místo, za které Itachi položil život, aby ho chránil. Konoha nebyla příčinou jeho krví potřísněné minulosti, bylo to místo, které uchovávalo všechny šťastné vzpomínky, které Sasuke měl.

Konoha byla Sasukeho domov, stejně jako Itachiho.

Tak dlouho se Sasuke snažil přijmout myšlenku, že jeho bratr je zlý. Pak se mrknutím oka každá lež rozpletla. Itachi nebyl zlý. Nebyl to mocný zrádce, jak Sasuke věřil. Byl to Sasukeho starší bratr – ten, kdo si s ním hrál, když byli děti, ten, kdo se vždy usmíval a dloubal ho do čela a říkal: 'Promiň, Sasuke. Možná příště", ten, kdo ho vždy uznával, když jeho otec nechtěl.

Itachi byl jeho starší bratr, který obětoval vše, aby Sasukemu zajistil pokojnou budoucnost, i když to znamenalo být nenáviděn a opovrhován...

"Jsme jedineční sourozenci. Abychom překonali naše hranice, musíme spolu dál žít. I kdyby to znamenalo nenávidět se navzájem, to znamená být starším bratrem."

Sasukeho hruď se sevřela, když si vzpomněl na slova svého bratra. Itachi trpěl skrze Akatsuki, trpěl nemocí způsobenou Mangekyou Sharinganem, trpěl se vzpomínkami na masakr Uchihů, aby měl Sasuke příznivý konec – aby mu dal mír.

Je na řadě, pomyslel si Sasuke, chránit mír, pro který Itachi obětoval všechno.

Pochopení toho, pochopení Itachiho oběti, byla jediná věc, která zabránila Sasukeho odhodlání roztříštit. Protože nenávist, ničení – to bylo snadné. Ale pokusit se vytvořit změnu, pokusit se vytvořit něco jako lepší budoucnost – to bylo opravdu těžké.

„Zní to, jako byste měli úspěšnou misi," řekl Kakashi, když si vyslechl Saiův stručný přehled toho, co se stalo. „Potřebuji úplnou zprávu, ale klidně si na to dejte čas."

Sakura se ostře zasmála. „Jste pozadu s papírováním, že?"

„Zníš až příliš jako Shizune, Sakuro," odpověděl Kakashi. „Vy jste obě zdravotníci. Měli byste vědět, že je zdravé udělat si ze dne čas pro sebe. Papírování není až tak důležité."