Of Fate and the Unexpected ✔

8. Zklamání

„Oi! Baa-chan, posloucháš mě vůbec!" zeptal se Naruto. Blonďák seděl v křesle vedle postele Tsunade a žvatlal o všem, co se stalo během její doby v kómatu. Ona neměla to srdce mu říct, že ji Shizune už o všem informovala – o Penově porážce, setkání Kagů, alianci shinobi, o Danzově smrti, Madarově porážce a o návratu Uchihy Sasukeho. Nemluvě o tom, že na jejím místě byl nástupce.

Při představě, že Kakashi vyřizuje všechny ty zatracené papíry najednou, byla trochu pobavená. Tsunade se usmála a nakonec odpověděla: „Ne. Způsobuješ mi migrénu."

„Eh! Informuji vás o důležitých skutečnostech, víte! Měla byste být vděčná, že vůbec věnuji svůj volný čas senilní staré mrzuté bábě, jako jste vy."

„Pozor, kluku. Pořád ti můžu nakopat," řekla Tsunade a hrozivě přimhouřila oči na Naruta.

Blonďák slyšitelně polkl, než se nervózně zasmál a poškrábal se vzadu na hlavě. „J-jistě, to jsem jen žertoval," koktal, když značně zbledl.

Tsunade jen zavrtěla hlavou a zamumlala: „Vedl sis dobře, Naruto."

Narutovy oči se překvapením rozšířily, než se na jeho tváři objevil potěšený úsměv. „Díky, Baa-chan," řekl, když vstal a dal si ruce za hlavu.

„Neříkej mi tak," odsekla Tsunade. Naruto se vesele zasmál její zjevné otrávenosti.

„Je dobré, že jsi zpátky." Řekl se zazubením.

„Jo, jo," řekla Tsunade bezstarostně s mávnutím ruky. „Jen odsuď vypadni."

Zamířil ke dveřím, Naruto se žertem zamumlal: Oh, už je čas na odpoledního šlofíka, Baa-chan?"

Okamžitě zmlkl po Saninově hrozivém popraskání klouby. S potěšením si všimla, že stále dokáže Naruta vyděsit, aby zmlkl. Tsunade nebyla zrovna překvapená, když viděla, jak Sakura otevírá dveře – mladá doktorka přicházela často poté, co se Gondaime předchozí noci probudila.

Co ji ale překvapovalo, bylo znatelné napětí mezi Narutem a Sakurou.

Blonďák málem zakopl o vlastní nohy, když se náhle zastavil a málem se srazil se Sakurou. Vytřeštil oči, jednou zamrkal a pak se mu na rtech objevil zjevně nucený úsměv.

„Ahoj, Sakuro-chan!" řekl, ale nedostalo se mu nic jiného než úsečné přikývnutí a přivítání, když ho Sakura obešla a vstoupila. Tsunade krátce pozorovala nyní zamračenou tvář blonďáka, který se zděšením sledoval, jak Sakura otevírá jedno z oken. Také si všimla, že její mladá chráněnkyně odváděla skvělou práci, když se na Naruta nedívala.

S lehce shrbenými rameny Naruto opustil nemocniční pokoj. Ve chvíli, kdy se za ním zavřely dveře, Tsunade vyslala Sakuře vážný pohled.

„Co se děje?" zeptala se přímo.

„Nic," odpověděla Sakura, když se jí mezi obočím usadil chřadnoucí pohled.

„Nech toho, Sakuro. Myslím, že vás oba znám dost dobře na to, abych viděla, že se něco děje. Má to něco společného se Sasukem?"

Sakura se otočila na podpatku, nyní čelem k Tsunade a ušklíbla se: „Ne! Souvisí to se vším!"

„Sakuro," řekla Tsunade a její tón zvážněl, aby se růžovovláska vyjádřila.

Sakura se s těžkým povzdechem otočila a zamračila se na dveře, když ostře řekla: „Toho idiota ani nenapadlo mi říct, co se děje a pak jde prakticky na smrt. Já jen... nenávidím, že si nikdy neuvědomují, že nemusí dělat všechno sami!"