Of Fate and the Unexpected ✔

21. Táborák

„Naruto." Řekl Iruka přísně. „Vezmeš misi přidělenou tvému týmu!"

„Ne, když je to totální hovadina!" vykřikl Naruto, obviňující prst namířil na svého bývalého instruktora z akademie.

„Tohle je směšné," zamumlala Sakura a v rozpacích svěsila hlavu.

Sasuke, který stál vedle ní vydal – ona to tak považovala – souhlasné: „Hn."

„To je v pořádku, Hokage-sama," řekl Sai s úsměvem. „My –"

„Neodejdeme, dokud nám nedáte misi hodnou našich dovedností!" hádal se Naruto, když si Saie nevšímal a okamžitě klesl na podlahu se zkříženýma nohama a se založenýma rukama.

„Prokaž trochu respektu, Naruto!" pokáral ho Iruka, vystřelil na nohy a praštil dlaněmi o dlouhý stůl před sebou. Ostatní, kteří dohlíželi na mise, frustrovaně zasténali.

„Prostě jim dejte misi, abychom mohli pokračovat v našich životech!" prosil muž na konci dlouhého stolu a energicky si třel čelo.

„Ano!" souhlasila Sakura a její hlas byl napjatý podrážděním. „Prosím, nechte nás pokračovat v našich životech!"

Naruto a Iruka na sebe zírali; ostatní lidé v místnosti na tuto výzvu přihlíželi s podrážděním. Dvacet minut se Naruto dohadoval o tom, aby tým sedm dostal alespoň misi úrovně C. Dostalo se mu jen vyhubování od Iruky. Sakura byla připravena srazit Naruta. Zdálo se, že Sai nebyl vyrušen, stál s dokonale rovnými zády a pažemi úhledně zastrčenými za zády. Sasuke měl založené ruce, když zíral na cokoliv; z jeho výrazu prosvítalo jeho obvyklé pohrdání světem.

Ještě otravnější bylo, že Rokudaime neřekl jedinou věc od té doby, co jim přidělil misi. Sakura si přála, aby už promluvil a uplatnil svou hodnost.

Sakura frustrovaně zaječela, zvedla ruce a otočila se k Narutovi. Pevně položila ruce v bok, když se na něj podívala zuřivým pohledem. „Prostě to vzdej. Je to jedna mizerná mise. Zabere to pár hodin, nanejvýš. Ztrácíš čas!"

„Není to jen jedna mise! To je ten princip, Sakuro-chan, princip!"

Sakuřina tvář se zkroutila, když nevěřícně zavrtěla hlavou. „Jaký princip? Ten, kde se zdá, že jsi odhodlaný dosáhnout svého! Je to víc než zbytečné!"

„Ne, to není," odsekl Naruto a zíral na ni. „Tahle mizerná mise nemá smysl. Každý ví, že se vesnice stále vzpamatovává z Peinova útoku a všechno, co Kakashi dělá, je –" Narutova paže vystřelila vzhůru, když namířil obviňující prst na Kakashiho, jeho pohled byl stále upřen na Sakuru –„je, že marní náš čas. Měli bychom pomáhat vesnici, a ne si hrát na ninji na nějaké mizerné Déčkové misi."

Sakura si nebyla jistá, jak na to odpovědět, když Kakashi těžce povzdechl. Sakura vzhlédla, téměř vyděšená, že s tím chaosem skutečně něco udělá.

„Naruto," řekl „Já—" následovala odmlka, když se všichni otočili, aby se podívali na Rokudaimeho, který byl v koutě místnosti. Kakashi se pod maskou usmál „—souhlasím."

„Jo, no, jste jen tvrdohlavej stařík, který –" Naruto se zastavil uprostřed řeči a vrhl na Kakashiho polekaný pohled. „Počkat, cože?"

„Řekl jsem ‚souhlasím'." Protáhl Kakashi. „Teda, pokud mě nechceš znovu nazvat staříkem."

Varovný okraj Kakashiho tónu přiměl Kakashiho polknout. Blonďák se nervózně zasmál a zakoktal: „N-ne, samozřejmě, že ne."

„Dobrá," Kakashi se znovu usmál. Sakuru ty náhlé změny jeho nálady trochu znervózňovaly, ale byla jen vděčná, že dostanou přidělenou misi a budou se moci dostat z té zatracené místnosti. „Dostali jsme žádost o získání určité byliny," hodil svitek mise Saiovi a pokračoval: „Tam jsou všechny podrobnosti." Kakashi kývl na svitek v Saiově ruce. „Sakuro, věřím, že ji dokážeš identifikovat?"