Of Fate and the Unexpected ✔

41. Chakrový podpis

Sasuke se probudil a jeho oči klouzaly po ložnici. Jeho pohled se zastavil na Sakuře natažené přes její futon. Viděl křivku jejích pat , kde jí zpod přikrývky vyčnívaly nohy.

Zamrkal. O chvíli později vystřelil z postele a trhl sebou, když ho v očích pálilo sluneční světlo procházející oknem. Zvedl paži a podíval se na hodiny na nočním stolku. Jedna hodina. Svraštil obočí. Jedna hodina?

„Sakra," zamumlal, odhodil přikrývku zamotanou kolem pasu a tiše přešel k Sakuře. Bylo zvláštní probouzet se do tak ostrého jasu, pomyslel si, když se krčil u její spící formy. Natáhl se a jeho prsty se vznášely těsně nad prameny vlasů, které jí spadly přes obličej.

Sasuke se zamračil, překulil svou váhu na paty, když si podepřel ruce přes stehna a zíral dolů na Sakuru. Včera v noci s jeho Sharinganem byly barvy tak živé. Nyní byl růžový odstín Sakuřiných vlasů tak bledý, že přísahal, že pod nimi stále vidí šedý odstín.

„Sas'ke?" Sasuke se vytrhl ze svých myšlenek a jeho oči sklouzly k Sakuřiným. Setřela si spánek z tváře a zeptala se: „Co to děláš?"

„Je jedna odpoledne."

„Co?" Sakura zvedla hlavu, aby se podívala na hodiny, než padla zpátky na polštář. „Myslím, že se to stane, když nejdeš spát dřív než ve čtyři ráno..." Na okamžik se nad nimi rozhostilo ticho, Sasuke se vznášel po jejím boku, když se snažila zůstat vzhůru. Sledoval, jak jí poklesla víčka a jeho myšlenky se přesunuly k jejich tréninku. Nemohl se přenést přes její přijetí toho, co jí řekl o svém pobytu v Oto. Jedna jeho část očekávala pokárání za to, že se vydal na milost a nemilost Orochimaruovi. Nebo ještě hůř, zklamání.

Místo toho dostal úsměv.

Sasukeho oči změkly, když se podíval na Sakuru spící v jeho pokoji. Zradil ji, zašel tak daleko, že se ji pokusil zabít, a přesto v jeho přítomnosti tvrdě spala. Ta myšlenka vyvolala v Sasukem hlubokou hrdost. Aby věděl, že v něj Sakura věří, že jeden z lidí, kteří ho viděli na nejnižší možné úrovni, věřil v jeho charakter, zjistil, že je schopen věřit v sebe a své sny o budoucnosti o něco snazší.

„Měli bychom se vrátit," zjistil, že říká.

Sakura musela zvednout obočí, aby otevřela oči. „Hmm? Kam?"

„Na cvičiště."

Sakura si odfrkla, když se převalila na bok, ruce podložené pod hlavou. S trhavým zívnutím řekla: „Nejsem připravená vzdát se spánku. Kromě toho ještě bys neměl svůj Sharingan používat pravidelně. Uchovej si svou chakru pro léčení."

Sasuke bojoval s nutkáním si povzdechnout. Musela mu tu stejnou radu dát minulou noc nejméně stokrát. „

„Nepoužil bych svůj Sharingan," argumentoval. „Což znamená, že bychom mohli jít i přes den."

Sakura otevřela ústa a pak je zavřela, oči sklouzly k oknu. Téměř viděl myšlenky, které jí proplouvaly myslí. „Možná. " řekla a její ostrý pohled se vrátil k němu. „Právě teď si myslím, že bychom se měli soustředit na snídani. Já jsem –" Sakuře se do tváří zvedl ruměnec při dobře načasovaném kručení v žaludku. „-hladová."

Sasuke nedokázal zastavit jeho úsměv. Nepomohlo, když Sakura tvář zrudla při prvním cuknutí jeho rtů. Sotva zaregistroval, jak odhodila přikrývku stranou, než mu strčila do ramene a její kroky zahřměly chodbou a následoval její bublavý smích. Sasuke se sotva přistihl, že pohlédl na její zadek, než za ní vyklouzl z ložnice.