Of Fate and the Unexpected ✔

18. Mosty

Sasuke stál uprostřed ulice a zíral na velkou hromadu dřevěných prken. Vedle něj byli Naruto, Sakura a Sai. Naruto a Sakura měli podobné projevy hněvu. Sai jen vypadal zmateně.

„Zajímalo by mě, proč nechali zásoby tak daleko od řeky," řekl zvědavě, vůbec ho to nerozrušilo.

Naruto si ironicky odfrkl. „Dobrá otázka."

Sasuke vzhlédl k řece dobrých padesát yardů daleko. Bylo to dost daleko na to, aby to bylo překážkou. Rozhlížel se po okolí a nechápal, proč mu připadalo jako dobrý nápad nechat všechno tam, kde to bylo.

Sakura si těžce povzdechla, sepjaté ruce jí poklesly, když si jednu vztekle podepřela bokem. „Tohle všechno budeme muset přesunout, že?"

„Jo," zabručel Naruto. „A to všechno proto, že někteří jiní dělali svou práci napůl."

Sakura němě přikývla na souhlas, když upadli do tíživého ticha.

Tým sedm přijal svou nejnovější misi v kategorii D, k velké nelibosti všech, právě ten večer, kdy podali zprávu o misi o vyčištění toho odporného jezera. Sasuke podezříval Kakashiho, že to udělal, protože Naruto byl v tu chvíli příliš nešťastný na to, aby se hádal. Všichni se chtěli jen osprchovat. Nejen to, jejich úkolem bylo rekonstruovat most – ten pravý most určený jako místo setkání týmu Sedm. Ve srovnání s jezerem podobným bažině to vypadalo jako úžasná mise. Hádal, že Kakashi byl odhodlán udělat vše, co mohl, aby se vyhnul dalšímu z Narutových osobních protestů.

Když však dorazili, zastavili se u balíku zásob, který tesaři odevzdali – padesát yardů od skutečného staveniště. Nebyl to příjemný způsob, jak začít den.

„Tak dobře," povzdechla si Sakura, která se kvůli jejich neštěstí zamračila. „Jak to uděláme?"

Při pohledu na prkna naskládaná pěkně a úhledně Sasuke volně vypočítal asi šedesát jednotlivých kusů. To ani nezahrnovalo dlouhé, válcové sloupky nebo menší kusy, které se měly použít pro zábradlí. Přesunout to všechno by zabralo většinu dopoledne; ale nechat všechno na místě by zabralo tolik času se všímchodit tam a zpět, které by bylo potřeba.

„Měli bychom to všechno přesunout najednou," řekl Sai.

Narutova hlava se otočila směrem k jejich vedoucímu týmu. „Promiň? Všechno? Je to masivní dřevo, Sai. Je těžké!"

„Prkna jsou již svázána dohromady. Nějak to zvládneme."

Sakura se ostražitě podívala ze svazku prken na řeku. „Je to proveditelné," řekla váhavě. „ale Naruto má pravdu, Sai. Musí vážit několik set kilo."

Sai neodpověděl. Zjevně mu nevadilo těžké zvedání, které navrhoval.

Naruto a Sakura sdíleli pohled na blížící se agónii, než si každý z nich těžce povzdechl.

„Fajn," zabručel Naruto. „Myslím, že je to to nejlepší." Sklíčeně přešel na opačnou stranu. Sasuke, Sai a Sakura šli za ním. Zblízka se tento úkol zdál skličující.

„Měli bychom na to jít pomalu," řekl Sai.

„To zní skvěle," protáhl Naruto.

Sotva Naruto promluvil, Sai řekl: „Zvedej," takovým klidným způsobem, že jeden by si nemyslel, že čtyři shinobi se chystají unést pět set kilo mrtvé váhy na vzdálenost padesáti yardů. Sasuke přemýšlel, jakým výcvikem Sai prošel, aby nad tím ani nemrkl.

Jeho zvědavost se však stala tou nejvzdálenější věcí z jeho mysli, když se smyk prken zvedl ze země. Těžké bylo slabé slovo, když cítil, jak se jeho paže napínají proti váze.