Of Fate and the Unexpected ✔

29. Festival

Sasukeho probudil hlasitý náraz a Narutův neúspěšný pokus o šeptání.

„Achhhhh, můj palec! Narazil jsem si palec! Au, au, au!"

Znělo to, jako by Naruto skákal ke dveřím, když slyšel, jak ho Sai umlčel. Hlasitě. Navzdory tomu, že dělal všechno možné, aby se tomu vyhnul, Sasukeho oči se otevřely v okamžiku, kdy jeden ze dvou géniů za sebou zabouchl dveře.

Při pohledu na okolí si všiml dvou věcí. Za prvé, byl v hostinci. Za druhé, Sakura byla vedle něj. A tak nějak pořád spala. V příštím okamžiku se mu vrátily vzpomínky.

Nemocnice.

Ostrov.

Boj.

Srdce mu poskočilo, když vystřelil z futonu – podepřel se jednou rukou. Předpokládal, že Naruto a Sai jsou v pořádku, pokud jsou vzhůru. Podíval se dolů na Sakuru a prozkoumal její podobu, zda nemá nějaká zranění. Ulevilo se mu, když neviděl nic, co by naznačovalo, že je zraněná. Sledoval, jak pravidelně dýchá, lehce jí přejel klouby po tváři – kontroloval, zda nemá horečku. Když na dotek necítil přílišné teplo, dovolil si se uvolnit.

Adrenalin, který jím projel, zmizel v okamžiku, kdy věděl, že jsou všichni v pořádku. Následky boje ho náhle dostihly a paže, kterou se podepřel, hrozila, že povolí. Sasuke se nesnažil vzdorovat, když padal zpět na futon.

Slyšel, jak Naruto a Sai naráželi do kuchyně. Kdyby to byl někdo jiný, Sasuke by věřil, že se je pokoušeli probudit. Vzhledem k tomu, že podle Narutových měřítek byli zticha, věděl, že se snaží být ohleduplní.

Prostě se jim žalostně nedařilo.

Na okamžik zvažoval, že vstane. Jeho tělo bylo ztuhlé ze spánku a byl tak hladový, že si myslel, že jeho žaludek začne ho sám trávit, ale teplá přikrývka přes něj a uklidňující přítomnost Sakury ho donutily zůstat. Stále si pamatoval paniku – strach – který ho pohltil poté, co byla unesena.

Jak ji pozoroval, Sasukemu přeběhl mráz po zádech. Pořád ji viděl ležet na té desce, bílou jako prostěradlo. Zíral na ni teď, s barvou ve tvářích a její chakrou, která v ní klidně rezonovala, si Sasuke připomněl, jak sebejistě vešla do nemocnice. Pamatoval si způsob, jakým její chakra zůstala stálá tváří v tvář nebezpečí; jak, i když už jí bránila paralýza a jed, dokázala se dál léčit – jak ho vyléčila a zachránila jeho Sharingan.

Opravdu zesílila, pomyslel si – hrdost na jeho společnici ho naplňovala.

Vzpomněl si také na to, jak se její chakra zvedla, když byl paralyzován. Jediné, co mohl udělat, bylo ležet a sledovat, jak s takovým zoufalstvím pumpuje energii přes síť svých chaker – strach, který měla v očích.

Sasuke při té představě cítil sevření na hrudi. Jak jí na něm mohlo stále tolik záležet? Po tom všem, co udělal, poté, co jí dal všechny důvody, aby mu nevěřila, jak mohla vedle něj spát tak klidně?

Sasukeho pohled změkl, když ji pozoroval – žasl. Nemohl pochopit soucit, který k němu Sakura chovala, ale věděl, že o něj nikdy nechce přijít..

Mezi jeho myšlenkami se Sakura pohnula. Díval se a ostře se nadechla, když se převalila na bok, aby mu čelila, s očima stále zavřenýma ve spánku. Nechápal náhlé napětí v jeho žaludku, když na ni zíral. Nepatrné množství prostoru mezi nimi přitahovalo jeho myšlenky takovým způsobem, že se mu zahříval krk. Nedokázal však odvrátit pohled. A kupodivu, navzdory svému neklidu z jejich blízkosti, zjistil, že se nechce odtáhnout.