Of Fate and the Unexpected ✔

23. Raijin

Tým sedm přecházel další z dlouhých visutých mostů, které byly všudypřítomné v hornaté oblasti Bleskové země.. První most, na který narazili, když konečně překročili hranici do Země blesků, byl něco nového. Nyní, když překonali několik desítek vratkých mostů, stal se z toho nepříjemný a nesnesitelně pomalý způsob cestování.

Sasukemu chyběla rychlost skákání po stromech.

„Víš, co je horší než cestovat týden v kuse?" zeptal se Naruto.

Sasuke si frustrovaně povzdechl, ohlédl se přes rameno přes Saie na Naruta a odpověděl: „Cestuješ s hlučným idiotem?"

Naruto se zamračil. „Ne. Muset ten týden jít pěšky, ty chytráku." Sasuke se mohl jen ušklíbnout, než se otočil. Před ním měla Sakura nataženou mapu, když kontrolovala jejich kurz. „Vážně, co je s tímto místem? Mám pocit, že od doby, co jsme opustili Konohu, jsme ani jednou nešli z kopce!"

„Přestaň fňukat, Naruto," napomenula ho Sakura. Srolovala mapu a strčila si ji do batohu, když dodala: „Hned před námi je označená čajovna. Můžeme se tam zastavit, abychom si na chvíli odpočinuli, ale zítra večer se máme hlásit našemu klientovi. Takže žádné flákání!"

Naruto vydal přehnané zasténání. Sasuke vystoupil z můstku a chystal se zakřičet, když Sai řekl: „Myslel jsem, že chceš misi úrovně B?"

Naruto střelil po Saiovi bočním pohledem, když kráčeli po cestě vysekané do hory. „Jo, ale nežádal jsem o tu zatracenou túru přírodou, která byla s tím spojená!"

„Je naší povinností jako shinobi provést jakoukoli misi, která nám byla dána."

„Jak jsi už říkal. A často."

Sasuke dělal, co mohl, aby je ignoroval. Bylo to jednodušší, když se objevila čajovna. Když Sakura viděla, že je tu několik dalších cestovatelů, vrhla na Naruta a Saie ostrý pohled. Oba okamžitě ztichli.

Usadili se na jedné z laviček určených pro zákazníky k posezení a pití. Poté, co položila svůj batoh na zem, šla Sakura objednat všem čaj, protože konverzace Naruta a Saie se zhoršovala.

Sasukeho napadlo, jestli by si toho někdo všimnul, kdyby je strčil přes okraj útesu...

Povzdechl si a podíval se dolů. Jako všude jinde v Zemi Blesku viděl dolů jen na pár stop, než mu výhled zakryly mraky.

„Už jsi byl v Zemi Blesku," řekl Sai. „Takže jsi měl vědět, jaký tam bude terén."

„Oprava," řekl Naruto mrzutě. „Cestoval jsem lodí na ostrov u pobřeží Zemi Blesku. Je v tom velký rozdíl. Hlavně v chůzi."

„No, nebyl ten ostrov hornatý?" zeptal se Sai.

„Ne, byl děsivý." Naruto zbledl, než jeho rty rozťal škodolibý úsměv. „Hele, řekl jsem ti někdy o tom, jak jsem zmlátil obří chobotnici?"

Sai zvědavě naklonil hlavu. Sasuke si odfrkl. Nechte na Narutovi, aby našel způsob, jak se vytahoval uprostřed hádky. Naruto po něm střelil rychlým pohledem. „Je to pravda!" naléhal. „Byla pravděpodobně tak velká jako jedna z těchto hor!"

„Jak jsi ji porazil?" zeptal se Sai.

Narutovi zrudly tváře. „Bylo to tak jednoduché jako jeden úder mým Rasenganem, opravdu."

Sasuke se ušklíbl. „Lžeš. Kromě toho pochybuji, že bys poznal sépii od chobotnice."

„Hele! Zvládl jsem to!" bránil se Naruto s obličejem rudým frustrací. „A já nelžu!" řekl, rozzlobeně zkřížil ruce a škubl hlavou opačným směrem – nos s nafouknutím směřoval nahoru.