Of Fate and the Unexpected ✔

3. Učni

Protože Tsunade upadla do kómatu, Sakura a Shizune se rozhodly nejen neustále kontrolovat její stav, ale Sakura se dobrovolně přihlásila a převzala pozici v nemocnici místo své učitelky, zatímco Shizune dělala, co mohla, aby pomohla, aby přechod z Goindaime na Rokudaime byl poklidný.

Mezi dvěma medičkami se jim podařilo nastřádat dostatek hodin spánku pro normálního člověka.

Usoudily, že to k něčemu bylo.

Takže s únavou, která těžce tížila její ramena – Sakura marně kontrolovala, zda Tsunadin infúzní systém funguje správně – mladá lékařka byla šťastná, když slyšela, jak se dveře s tichým cvaknutím zavírají, když Shizune malátně padla na jedno z neobsazených křesel v místnosti nemocnice.

Bylo prostě příjemné být v přítomnosti někoho, kdo vám rozuměl a sdílel vaši bolest a starosti.

„Jeden by si myslel, že až hrozba války skončí, věci se uklidní," zamumlala Shizune a energicky si třela bolavý spánek. „Pracovníci začnou stávkovat, jestli je budeme udržovat v tomto tempu."

Sakura se lehce zasmála malému vtipu, než padla na sedadlo vedle Shizune, která se zeptala: „Jak se máš, Sakuro?" – otázka, která měla větší význam, než Shizune předpokládala.

Nastala významná pauza, když se obě ženy podívaly na bezvědomou podobu své učitelky.

„Musíme jen věřit," zamumlala Shizune. „Má silnou vůli. Věřím tomu, věřím v ní."

Sakura mohla jen souhlasně přikývnout, když se jí před očima rozkvetly vzpomínky na její přísný trénink se Saninem. Při pohledu na starou ženu ležící na nemocničním lůžku cítila na hrudi prázdnou bolest a koutky očí ji začaly štípat. Sakura pevně zavřela oči a spolkla nadcházející melancholii a vnutila si představu Tsunade – železnou vůli a nepopiratelnou sílu – aby si zabavila mysl. Rostoucí hrdost na svou učitelku se setkala se záplavou nepříjemných emocí.

Jak si jen přála, aby si mohla jen promluvit se svou shishou. Sakura si těžce povzdechla; měla toho hodně, co jí chtěla říct.

Ticho, které viselo v místnosti, by bylo příjemné, kdyby nebylo Shizunino nervózního vrtění.

„Je něco špatně?" zeptala se Sakura, která nechtěla nic jiného než nějaké rozptýleni od svých starostí.

Shizune se odvážila podívat tam, kde byla Sakura, než nejistě řekla: Ve skutečnosti mě sem poslali se zprávou od Kakashiho."

Bylo to, jako by se celé její tělo zastavilo, až na těžký tlukot srdce, který jí rezonoval. Nával paniky byl mistrovsky ignorován, když se Sakura – ignorující svou intuici, která jí říkala, že to ve skutečnosti nechte vědět – zeptala: „Copak?"

„Požádal o medika," Shizune odvrátila pohled, když se odmlčela. Její oči se nyní zaměřily na vázu a dodala: „Přesněji, o tebe, abys vyléčila vězně na Oddělení Mučení a Výslechu."

Její již tak rychlý tep se desetkrát zvýšil. S vlnou nevolnosti zahalující její žaludek se Sakura zeptala na otázku, na kterou už znala odpověď.

„Koho?"

Shizune chápavě zamrkala při Sakuřině zaraženém pohledu. „Uchiha Sasuke."

Navzdory tomu, že snadno uhodla, kam rozhovor směřoval, zmínka o jeho jméně jí připadala jako rána do žaludku. Sakura si všimla svých třesoucích se rukou, sevřela je v pěst a napjatě se zeptala: „Proč?"

„Byl velmi vyčerpaný z bitvy s Madarou. Navíc už byl zraněný a pak..." Shizune se odmlčela, nemusela být génius, aby uhodla zbytek – a pak byl mučen. Sakura byla vděčná, že její senpai nevyhrkla ta slova, když pokračovala: „Během výslechu upadl do bezvědomí. Rány by se samy hojili příliš dlouho, a pokud by to tak zůstalo, upadal by při výsleších do bezvědomí."

„Kakashi chce, aby byla tato záležitost vyřešena co nejdříve. Sasukeho jménu je stále tabu po scéně, kterou udělal na setkání Kagů. Pokud nebude rozhodnuto o vhodném trestu dříve, než se dozvědí o jeho přítomnosti ve vesnici, nepochybně se najdou další národy, které budou na Kakashiho tlačit, aby udělal rozsudek smrti."

Sakuře se točila hlava. Nevěděla, co je správné nebo špatné a rozhodně nevěděla, co cítí. Jedna její část chtěla utíkat k Sasukemu, aby ochránila chlapce, kterého milovala, ale druhá část na ni křičela, že on už neexistuje.

Sakura se svým zděšeným pohledem upřeným na dlažku přitiskla ruku na hrdlo a zeptala se: „Proč to musím být já?"

Shizune se na ni soucitně podívala. „Vždyť víš, v jakém chaosu byla nemocnice v posledních měsících. V očích vesničanů nebude vypadat dobře, že se pomáhá zločincům. I jen jeden doktor by stačil k zapálení té pojistky a to poslední, co potřebujeme, jsou další problémy. Kakashi věří, že ty nebudeš mluvit o své návštěvě, ale... kdybys mě potřebovala, vždycky můžu jít místo tebe."

Sakura alespoň tucetkrát zvažovala, zda přijmout nebo nepřijmout nabídku od Shizune. Sakura, vděčná, že na ni její senpai netlačila, aby rychle odpověděla, nakonec zamumlala: To je v pořádku. Půjdu. Navíc, vím, jak jsi zaneprázdněná."

Zdálo se to správné, řekla si Sakura, když jí Shizune nabídla uklidňující úsměv. Byla to správná věc. Nakonec se bude muset postavit Sasukemu, bude se muset smířit se vším tím zmatkem, který jí zatemňuje mysl; a navzdory své zášti vůči Narutovi v té době nemohla popřít všechno, co pro ni udělal – nemohla popřít, že mu dluží svůj život.

Chtěl by, aby Sasukemu pomohla a alespoň tohle mu mohla dát.

Sakura by vyléčila Sasukeho a uspokojila by svou chorobnou zvědavost. Konečně bude schopna přijmout, že její poslední setkání s ním nebylo jen strašnou noční můrou. Smířila by se s tím, že už to není ten kluk, do kterého se zamilovala.

Bude schopna jít dál, nechat ho jít.

-----------------