Of Fate and the Unexpected ✔

13. Společně

Když konečně skončila její směna, Sakura byla při odchodu z nemocnice k smrti unavená. Ve chvíli, kdy prošla dveřmi, jí však v žilách projel příval adrenalinu. Před nemocnicí stál Naruto; a z výrazu jeho tváře věděla, že na ni čekal. Když přišel a zeptal se: „Můžeme si promluvit?" Sakura byla zaskočena vážností v jeho tónu.

Sakura vyhýbavě odpověděla: „Jsem unavená, Naruto."

„Chápu. Tak alespoň cestou k tobě dobů. Prosím, Sakuro-chan?"

„Je to o Sasukem?"

Naruto si nervózně třel zadní stranu krku. „Jo."

Sakura si těžce povzdechla. Neměla náladu mluvit o Sasukem, ale začala trávit skutečnost, že se vrátil. Po setkání s ním právě druhý den si Sakura uvědomila, že nemůže utéct před skutečností, že je zpět v Konoze. Zhluboka se nadechla a snažila se uklidnit nervy. Chtěla zpět svůj tým. To se nezměnilo, ale věděla, že se to nikdy nestane, pokud nebude vědět, o co jde. Její odhodlání sílilo, Sakura věděla, že musí dát Narutovi šanci – dát šanci Týmu Sedm. Tsunadeina slova teď měla v mysli stejně jasná jako ten den, kdy je pronesla její sensei: „Máš příležitost získat svůj tým zpět, Sakuro. Nevzdávej se toho snu..."

„Řekneš mi všechno?" řekla přísně s rozhodným výrazem v očích. "Řekneš mi, co jsi řekl, abys ho přivedl zpět, a co máš v plánu?"

„Slibuji."

Povzdechla si a připustila: „Dobře. Odtud do mého domu."

Naruto přikývl a začal chodit – ramena měl narovnaná a v očích netypicky dospělý výraz. Na okamžik se odmlčela, než s ním srovnala krok. Čekala, až Naruto promluví, ale ticho se protáhlo a jejich kroky zněly v jejích uších podivně hlasitě. Dlouhé ticho Sakuru znervózňovalo. Právě se chystala Narutovi říct, aby na to zapomněl, úzkost se těžce usadila v jejích útrobách, když konečně otevřel ústa.

„Kakashi ti vysvětlil všechno o Itachim a masakru Uchihů?" zeptal se s modrýma očima sklopenýma smutným způsobem.

„Ano."

Stále si vzpomínala na pocit klesajícího žaludku, když Kakashi sděloval pravdu. Nějak to dávalo Sasukeho změně smysl a zároveň ji to mátlo. Jak mohl Sasuke jít proti přání svého bratra? Jak mohl odmítnout všechno, co Itachi zastával, a přesto tvrdit, že bojuje za jeho čest?

Nechápala to.

„Itachi mě konfrontoval, než zemřel." Narutovy oči zůstaly upřené na cestu před nimi. „Až když nám Madara řekl, proč to Itachi..." Naruto se odmlčel, váhavě našpulil rty, než nabral odvahu. „udělal, pochopil jsem, co se snažil říct. Nějak věděl, že Sasuke bude nucen rozhodnout se mezi dobrem a zlem, mezi svou nenávistí a odpuštěním. Řekl mi, že Sasuke je stále čistý, že se může stát čímkoli."

„Pořád jsem si říkal, 'kdybychom byli jen pár vteřin předtím po jeho boji s jeho bratrem, pak by možná nebyl tak ztracený ve vší té nenávisti." Narutův tón byl nyní plný lítosti a jeho oči zapálené dychtivostí, zamrkal směrem k Sakuře - jeho paže se v nadšení široce roztáhly. „Ale to je právě ono! Sasuke se ztratil, Sakuro-chan. Je zmatený a jeho svět se obrátil vzhůru nohama." Naruto si zhluboka povzdechl, zastrčil ruce za hlavu a zamumlal: „Itachi je teď ten dobrej a Konoha je padouch, ale není to tak černobílé, víš? Myslím, že to je to, co ho trápí nejvíc, takže dělá vše, co může, aby se s tím vyrovnal. Odmítá vše, co zasahuje do jeho černobílého světa. Musíme ho z toho dostat; musíme mu ukázat, že Konoha není zlá."

Narutovy oči se rozostřily, když se v myšlenkách pomalu zužovaly. Jeho slova bylo pro Sakuru těžké přijmout. Když o tom přemýšlela, Sasuke se už nerozhodl? Nerozhodl se už, že Konoha je zlá? Jak ho z toho mohli vytáhnout? Sasuke byl vždy tvrdohlavý, ale nemohla popřít neochvějné přesvědčení v Narutově hlase – zdánlivě nemožné věci, které viděla, jak dokázal.

Naruto se náhle zastavil, mírně zmátl Sakuru, než se dostavilo uvědomění a ona spatřila svůj dům. Váhavě pohlédla zpět na Naruta a byla zaskočena, když zjistila, že se jeho oči setkaly s jejími – modré duhovky zdůrazňovaly upřímnost v jeho slovech.

„Chceš vědět, co jsem mu řekl, aby se vrátil? Řekl jsem mu, že mu pomůžu pomstít se. A víš co, já vím, jak to teď udělám. Změním fungování tohoto světa. Změním nenávist, která podněcuje svět shinobi," Narutovy rty se zkroutily do praštěného úšklebku, oči se mu zkroutily, když řekl s lehkým smíchem: „Ale nejsem tak hloupý, abych si myslel, že bych mohl něco takového udělat. přes noc a Sasuke... bolí ho to, Sakuro-chan. akže jediné, co pro něj teď můžu udělat, je ukázat mu, že v tom není sám. A slibuji, že už ti nebudu nic tajit. Jsi důležitá pro mně a jsi důležitá i pro něj. Takže, pomůžeš mi?"

Sakura našpulila rty, když si všimla Narutova neochvějného výrazu – plného sebedůvěry. Bylo to nakažlivé.

Zdálo se však, že ho její mlčení odradilo, když spěšně dodal: „Slibuji, Sakuro-chan, tentokrát –"

Na Sakuřiných rtech se objevil nostalgický úsměv, když zavrtěla hlavou. Nebyla připravená odpustit a zapomenout, ale Tsunade měla pravdu. Potřebovala tomu dát čas. Potřebovala dát svým chlapcům šanci.

„Ne, Naruto." jeho tvář klesla, když mu oči naplnily starosti. Sakuřin úsměv se rozšířil, když řekla: „Už žádné sliby." Tentokrát to zvládneme společně."