XIII. Omluvy

659 28 4
                                    

,,Jakube? Jakube! Tohle musíš vidět" vzbudí mě křik z vedlejší místnosti.

Jakub se rychle zvedá a běží vedle. Já dělám to stejné, opřu se o rám dveří a před sebou vidím televizi, v níž právě běží ranní zprávy.

Moderátorka
"Ze včerejší noci na dnešek se v klubu Night Club Olymp otrávilo nejméně 5 dívek. Neznámý pachatel jim měl podle policie hodit omamnou látku do pití..."

,,Cože?" řekne nevěřícně Jakub.

,,Jakube, mlč" zastavím ho, a poslouchám dál.

"Prozatím se neví, o jakou látku přesně šlo. Podle Mudr. Anny Klačkové se jedná o rozpustný amfetamin, jelikož podle postižených (dívek), má na lidi stejné účinky.."

Mudr. Anna Klačková
"Ano, zatím jsme odebrali pár vzorků krve, z nichž by mělo být vše jasné. Amfetamin, ať už rozpustný nebo jako tabletka, je neskutečně silná látka. Postižený po ní blouzní, celkově může dojít až k otravě, při velké dávce. Dívky měly obrovské štěstí, že nebyly v ohrožení života.."

Mluvčí policie
"Prosíme všechny, pokud muže na této fotografii poznáte, případně se obraťte na policii ČR, nebo na telefonní číslo 158.."

,,Tak to si děláš prdel" řekne Dominik, se stále upnutým pohledem na televizi.

Stála jsem s otevřenou pusou dokořán a nebyla schopná vydat hlásku. Byla jsem jako přikovaná k zemi, do té doby, než se ozval Matěj.

,,Já si myslím, že tady někdo někomu dluží omluvu, že, Jakube?" ten se na něj jen překvapeně podívá, pak mu zřejmě došlo na co Matěj narážel.

,,Nel, promiň. Chci aby jsi zapomněla na všechna ta ošklivá slova co jsem ze sebe v tom šoku včera dostal, ale hrozně jsem se bál, bál o tebe.." řekne s rozklepaným hlasem.

,,Jo no, to je jedno, odpouštím ti" pousměju se, jenže mi šlo těžko se usmívat, po tom všem.

Úsměv musíte lidem věnovat i tehdy, když je vám psychicky zle.

Ať už to má různé důvody, nesmíte zklamat ostatní.

Nikdy.

,,Nelly, jdi si kdyžtak ještě lehnout, omluvil jsem tě z vyučování" pronese, mezitím co mě jako malé dítě vede do jeho pokoje.

,,Tak dobrou" šeptu a vzápětí mi únavou hlava padá do polštáře.

Usínám, ale myšlenky se mi nezastaví.

Usínám, ale i přes to všechno noční můry přicházejí.

Usínám, ale v hloubi duše jako malé děvče umírám.

---

Těžkou mlhou se prodírám z postele, oči zamlžené, pot na čele stéká, kapky dopadají na holou kůži.

Motám se, kliku popadnu jen tak tak. Poslední sílu vložím do sevření kliky, dveře se rozletí a já z posledního zaskuhrám;

,,Je mi zle" poté moje tělo upadá na gauč k osobě sklánějící se nade mnou.

,,Jakube? Jakube!"

,,Co tak řve- Nel!"

,,Otrava?"

,,Nevím, ta ženská v televizi říkala něco- já nevím!"

,,Měla by být v pohodě, ale možná dostala větší dávku"

Definice láskyKde žijí příběhy. Začni objevovat