Definice lásky

XLII. Jen s tebou

,,Co že jsi tak utekla?" otevřely se prudce dveře a mé srdce mi pomalu vyskočilo až do krku. Hlavou mi prolétla jediná myšlenka "On mě viděl."

V panice jsem se snažila pytlíček s pilulkami rychle schovat, ale bylo pozdě. Dominikův pohled padl přímo na obsah vysypaný na posteli. Jeho oči se zúžily, tvář získala nezvykle přísný výraz, jaký jsem u něj ještě neviděla.

,,Co to děláš?" zeptal se bez jakékoliv ukázky emocí, ale tón jeho hlasu mě děsil. Byl tak klidný, až mi z toho přejel mráz po zádech.

,,To nic není" pokusila jsem se zalhat a zároveň jsem se zoufale snažila posbírat pilulky zpátky do pytlíčku, ale ruce se mi třásly.

,,Jen jsem.."

,,Jen jsi co?" přerušil mě a v pár dlouhých krocích se přiblížil k posteli. Stoupl si nade mě a já se cítila, jako by se mi podlamovala kolena. Dominik si pomalu klekl vedle postele a vzal jednu z pilulek mezi prsty.

Prohlížel si ji, jako by to bylo něco, co vidí poprvé v životě. Pak vzhlédl přímo na mě a já se znovu ocitla pod tím jeho pronikavým pohledem.

,,Odkud to máš?"

,,Není to jedno?" zamumlala jsem a sklopila oči. Bylo mi jasné, že se z téhle situace jen tak nevyvléknu.

,,Někdo mi to prostě dal" dodala jsem nakonec a snažila se vyhnout jakémukoliv očnímu kontaktu.

Dominik se na chvíli odmlčel a povzdychl si.

,,Víš vůbec, co to je?" zeptal se, ale tentokrát v jeho hlase zazněl náznak obav.

Přišla jsem si teď jako jeho dcera, co něco provedla, a on byl můj táta, poučující mě co je dobré a co ne.

Pokrčila jsem rameny a cítila, jak se mi stáhl hrudník.

,,Nevím přesně" přiznala jsem ,,ale co vím, není to něco silného, žádná extáze nebo tak něco, doufejme"

„A ty tomu jen tak věříš? Bereš si něco, o čem nic nevíš?" Dominik zněl naštvaně, ale bylo v tom i něco jiného. Měl obavy. Znělo to skoro, jako by byl zklamaný, ze mě.

Já byla zase často zklamaná z tvého chování.

,,To jsem od tebe nečekal."

Sklopila jsem oči a pohnula se tak, aby mezi námi byla nějaká vzdálenost.

,,Já jen.." začala jsem koktat, ale pak jsem zmlkla. Vlastně jsem nevěděla, jak vysvětlit, co mě přimělo k tomu, abych si vzala ty drogy.

Snad jsem jen chtěla na chvíli utéct od všeho, co se mi honilo hlavou.

,,Zlatíčko" povzdechl si ,,pojď ke mně" upevnil mě v jeho objetí.

,,Podívej" pronesl klidněji ,,jestli něco chceš zkusit, měla bys to dělat s někým, kdo tě může hlídat. Ne sama. Vždycky měj někoho u sebe, kdo ti popřípadně bude moct pomoct" pomocí jeho ukazováčku mi zvedl hlavu, abych se mu dívala zpříma do očí.

"S někým, kdo tě může hlídat."

Připadala jsem si, jako by mě považoval za malou holku, která není schopná udělat správné rozhodnutí. Přesto jsem ale nějak cítila, že to myslí dobře.

Jenže na druhou stranu, ta představa, že bych měla být pod jeho pohledem, právě, když jsem si ty pilulky chtěla vzít kvůli něj, je divné.

,,Chci, aby ses na mě mohla spolehnout" pokračoval Dominik, když viděl, že mu nic neodpovídám.