Definice lásky

XXXI. Drogy po kapsách

pohled Sofiana

,,Řeknu ti, že to bylo horší, než jsem čekal. Ještě že pak táta odešel" pronesl jsem, protože jsem se doslova za jeho chování styděl.

,,Hele, kdyby ses potkal s mojim tátou, bylo by to úplně to stejné" zasmál se, já jsem nad tím jen protočil oči ,,no fakt ale, ti dva by si mohli podat ruce" jak to dořekl, tak mě taktéž popadl za ruku a propletl si se mnou prsty.

,,Tak a teď by bylo načase tě seznámit s mojí babičkou" ušklíbl se na mě.

,,Mile rád, babičky jsou v pohodě" zasmál jsem se a oba jsme nastoupili do auta.

,,Jo, to teda jsou" usmál se sám pro sebe.

pohled Nely

Paprsky slunce se prodíraly skrz okno a kreslily na stěnách pokoje jemné stíny. Protáhla jsem se a pomalu vstala z postele.

Zrovna jsem si chtěla dojít na záchod, když jsem uslyšela klepání na dveře. "Kdo to může být takhle brzo?" pomyslela jsem si a zamířila ke dveřím. Otevřela jsem dveře a za nimi stál Jakub.

,,Jakube? Co ty tu tak brzo" pozdravila jsem ho překvapeně.

,,Dobré ráno, sestřičko" odpověděl s úsměvem.

,,Dominik mi psal, jestli bych se nechtěl stavit. Myslel jsem, že bys mohla jet se mnou?" navrhl mi.

,,Jakože poznat jeho rodiče?" zaskočilo mě to.

,,No? Neboj, já se s nimi znám poměrně dlouho, jsou skvělí" usmál se a pohladil mě po paži.

,,Tak jo, jen na sebe něco hodím a dám se trochu dokupy" zasmála jsem se.

,,Dobře, mužů počkat tady?" otázal se.

,,Jasně, jen, nebude to úplně minutka" pronesla jsem a zmizela v koupelně.

Po krátké sprše a dodělání ranní hygieny jsem se oblékla, a společně s Jakubem po mém boku, jsme se vydali k autu.

,,Kde vůbec bydlí? Tady v Pardubicích?" zeptala jsem se.

,,Jo, je to asi půl hodiny odtud" odpověděl, mezitím co nastartoval auto.

,,Ty mi během cesty aspoň můžeš povyprávět, jak to mezi vámi je" mrkl na mě.

,,Jak by to mezi námi bylo? Chodíme spolu, ale to víš" nechápala jsem ho.

,,Myslím to tak, jestli to co k němu cítíš, je opravdové" pronesl a pohled měl zcela upnutý na cestu, před námi.

,,Jasně, že ano, proč by nemělo?" zeptala jsem se podrážděně, nejistá sama sebou.

,,Nerozčiluj se, jen jsem se chtěl ujistit" řekl zaraženě.

,,Proč se na tohle spíš neptáš jeho? Já rozhodně nejsem ta, co to kazí" pronesla jsem v návalu vzteku něco, co jsem neměla říkat.

,,Nel, stalo se mezi vámi něco?" zeptal se a věnoval mi jeden ze svých utěšujících pohledů.

,,Mezi námi se pořád něco děje, Jakube" pronesla jsem tiše.

,,Já jsem myslel, Dominik říkal, že jste si všechno vyříkali" nechápal to.

,,Já ale nelžu" pronesla jsem naposled, a hlavu opřela o okno auta. Zaslechla jsem, jak si Jakub povzechl, ale nic na to neřekl. Zbytek cesty jsme dojeli v naprostém tichu, dokud jsme nezastavili před větším rodinným domem.