Definice lásky

XLI. Nesvá

,,Dominik, je tady?" optala jsem se opatrně, i když jsem se odpovědi bála. Srdce mi tlouklo jako splašené.

Čekala jsem cokoli, ale to, co Jakub vypustil z pusy, mě úplně zarazilo.

Tohle nejsi ty.

Jakub se na mě podíval s pohledem soucitu a váhání, jako by nevěděl, jak mi to má říct.

,,Nelo" začal pomalu, jeho hlas byl trochu roztřesený ,,Dominik se rozbrečel."

Na ta slova jsem ztuhla. Slyšela jsem správně? Dominik, ten tvrdý, skoro bezcitný člověk, který se nikdy nezdál být zranitelný, se rozbrečel? Moje hlava se to snažila pochopit, ale zdálo se to být nereálné.

Byla jsem v šoku.

,,Rozbrečel se?" zopakovala jsem po něm nevěřícně, hlas mi skoro vázl.

Jakub přikývl a posadil se vedle mě na postel. Zvedl oči k těm mým a pokračoval váhavě, jako by se bál, že každé další slovo by mohlo situaci ještě více zhoršit.

To už by snad ani nešlo.

,,Jo" řekl tiše a já nahlas polkla.

,,Řekl mi, co se stalo, Nelo. Řekl mi všechno. To, co chtěl udělat.." na chvíli se odmlčel, jeho oči se plnily bolestí toho, co mi musel říct.

,,Litoval toho. Litoval každého slova, každého pohybu. On.. on mě prosil, abych ti to řekl. Řekl mi, že ví, proč jsi utekla. A že tě chápe"

Cítila jsem, jak se mi podlamují kolena, i když jsem seděla.

Dominik to věděl? Uvědomil si, co udělal?

Připadalo mi to jako sen, noční můra, ze které se nemůžu probudit. Jakubova slova mě zasáhla.

,,Řekl, že mě chápe?" zašeptala jsem, spíše pro sebe než pro Jakuba, abych se ujistila, že neblouzním.

Tohle jsem nečekala. Měla jsem pocit, že se mi celý svět hroutí a teď mi řekne tohle?

Jakub znovu přikývl, jeho oči se leskly.

,,Ano" potvrdil tiše.

,,Řekl mi, že tě nechce ztratit. Byl úplně zničený, Nelo. Já.. já ho takhle nikdy neviděl. Prosil mě, abych ti to řekl, protože nevěděl, jestli by ti to dokázal říct sám" poznala jsem na něm, že ho to trápí. Chtěl, aby to mezi mnou a Dominikem bylo jako dřív.

Vzpomínky na to, jak na mě šahal a já se od něj snažila odtrhnout, mi pořád vracelo husí kůži.

Dominik, ten, kdo mi kdysi byl nejbližší, ten, kdo mě vždycky chránil a podporoval, se najednou změnil v někoho, koho jsem nepoznávala.

Chtěl mě zranit. A teď? Teď se rozbrečel a litoval toho? Bylo to absurdní, nesmyslné.

Cítila jsem, jak se ve mně mísí vlna bolesti a zmatení.

,,Nemůžu tomu uvěřit" řekla jsem nakonec, třesoucím se hlasem.

,,Nemůžu uvěřit, že by se to stalo. Že by toho litoval, a že by.. plakal, kvůli mně."

,,Nel, vím, že je to těžké. Ale on to myslel vážně, všechno co mi řekl, viděl jsem to na něm. Byl úplně zlomený. Mluvil o tobě s takovou lítostí a bolestí, že jsem ho sotva poznával" byla jsem unavená, ale vnímala jsem každé jeho slovo.

,,Prosím, aspoň si s ním promluv, dej mu šanci to vysvětlit. Možná to nezmění to, co se stalo, ale aspoň budeš mít jasno" z Jakuba se pomalu stával vztahový poradce, tak mi to připadalo.