Definice lásky

XLVIII. Panáky

Jakub se na mě podíval tím svým vážným pohledem. Už jen ten výraz mě varoval, že něco není v pořádku.

,,Musím jet za Dominikem do studia" řekl pomalu, jako by přemýšlel, jak to vysvětlit ,,ale nenechám tě tady samotnou. Pojedeš se mnou."

Jen jsem kývla. Bylo mi jasné, že nemá cenu protestovat. Když šlo o Dominika, všechno kolem Jakuba se vždycky měnilo.

Už jsem to zažila několikrát.

Navíc, v poslední době byl Jakub trochu jiný, zamyšlenější, a já jsem tušila, že tahle cesta nebude jen o nějakém běžném nahrávání. Nicméně, vzala jsem si mobil a šli jsme.

Cesta byla tichá. Jakub měl oči upřené na silnici, já jsem koukala z okna na míhající se světla. V hlavě mi vířily myšlenky, jako vždy, když šlo o Dominika a kluky. Věděla jsem, že atmosféra ve studiu bývá normální, jen do té doby, dokud jsem tam nepřišla já.

Když jsme dorazili, všechno bylo přesně takové, jak jsem očekávala.

Tlumené světlo, vůně kouře a alkoholu ve vzduchu. Kluci byli ve svém živlu. Smích, hluk, hlasité diskuze o hudbě. Hned jsem ucítila ten známý pach trávy, který se vznášel ze zadního rohu místnosti, kde seděl Patrik na gauči, a zahleděně koukal na obrazovku notebooku.

Patrik měl v jedné ruce joint a v druhé panáka něčeho silného, co už skoro vypil. Byl úplně v klidu, jakoby mu nic na světě nevadilo. To už je normálka, že se tu pije od rána, ale já bych na to žaludek neměla...

Ale měla.

Zamířila jsem k němu, ale jakmile mi kouř zasáhl nos, ucítila jsem, jak se mi stahuje hrdlo. Trochu jsem se zakuckala a musela o krok ustoupit.

Patrik na mě pohlédl s tím svým typickým úsměvem.

,,Chceš si potáhnout?" zeptal se a podal mi joint. Srdce mi zrychlilo, ale rychle jsem zavrtěla hlavou.

,,Ne, díky" odpověděla jsem, snažila jsem se o pevný tón, ale v hlavě mi to znělo nějak nejistě.

Pohledem jsem přejela zbytek místnosti. Jakub byl někde poblíž Dominika, hluboko v nějaké debatě o nahrávání.

Nikdo si nás nevšímal.

Jenže i když jsem se snažila zaměřit na něco jiného, nemohla jsem se ubránit tomu, že jsem po chvíli znovu pohlédla na Patrika.

,,Rozmyslela sis to?" zeptal se znovu, tentokrát s úsměvem, který mi připadal trochu vyzývavý. Neřekla jsem nic, jen jsem váhavě přikývla.

,,Ale ne tady.. před Jakubem a Dominikem" dodala jsem rychle, jako bych to potřebovala nějak omluvit.

Patrik se tiše zasmál a pomalu vstal.

,,Tak pojď" řekl a bez dalšího slova zamířil k východu.

Následovala jsem ho ven, i když mi hlavou vířily myšlenky.

Co to dělám? Proč vlastně?

Ale něco v jeho klidu a uvolněnosti mě táhlo dál.

Chtěla jsem se tak cítit.

Vyšli jsme z místnosti a našli si klidné místo, kde nás nikdo neviděl. Patrik si zapálil nový joint a zhluboka potáhl. Já jsem ho jen sledovala, nejistá, co dělat.

Kouř se kolem nás vznášel a já cítila, jak se mi zrychluje dech.

Patrik se na mě podíval s tím svým zkoumavým pohledem.