XXXIV. Pravda bolí, viď?

244 21 14
                                    

,,Přemýšlel jsem nad Nelou" vypadlo z Petra najednou, proto jsem hlavou pokynul, ať pokračuje ,,bojím se o ni" řekl zcela vážně, až mi z něj přeběhla husí kůže po těle.

,,Ale proč?" zeptal jsem se nechápavě.

,,Vůbec se neozvala od té doby, co šla k Jakubovi. I od toho jejího kamaráda jsem se až dozvěděl, že odjeli někde za Dominikovo rodiči" rozhazoval naštvaně ruce.

,,Petře, uklidni se" pronesl jsem podrážděně.

,,Ty to nechápeš" protočil nademnou oči ,,pozor" sundal mou hlavu z jeho ramene a zvedl se z postele.

,,Petře pochop, že je skoro plnoletá, a může si odjet kam chce, aniž by ti o tom musela říct" zvedl jsem se z postele taktéž. Stáli jsme naproti sobě a nadávali si navzájem.

,,Vždycky jsme si říkali, kam jedeme" zamračil se a obočí svraštil k sobě ,,vždycky, dokud si nezačala s ním" uvolnil své napětí v obličeji a z toho vytočeného a dotčeného Petra se najednou stal smutný.

,,S Dominikem" zahleděl jsem se do země. Měl pravdu, naprostou pravdu, ale kazit někomu vztah a ještě mu do něj mluvit.. tohle bych nedokázal, asi.

,,My s tím nic neuděláme" mykl jsem rameny ,,je moje rodina a ona sama si ho vybrala, já ji nemůžu jen tak říct, že za všechno může."

,,Přijde ti, že je teď šťastnější? Že se má opravdu dobře?" vypadla mu z úst otázka, nad kterou jsem se na nějakou chvíli pozastavil a zamyslel.

,,Vidím, že přemýšlíš nad odpovědí, ale tu ti dám sám" probudil mě z mého zamyšlení.

,,Je nešťastná" pronese něco, co mě vlastně nezaskočí ,,ale my s tím nic nezmůžeme" zopakoval po mně.

Dominik ji omámil láskou.

,,Až se vrátí, uvidíme, jak to mezi sebou budou mít. Jenže mně nepřišlo, že by ho nějak neměla ráda" kroutil jsem nechápavě hlavou.

,,To je to, ona ho zřejmě miluje, ale je to vzájemné? On se k ní bude chovat hezky a dokonale, jenže pak udělá nějakou píčovinu, a jediný, kdo to zase odnese, bude Nela" odmlčel se na chvíli ,,nechci si ani představovat, co by to s ní udělalo.." nadzvedl jsem své levé obočí.

,,Udělalo?" pronesl jsem nechápavě.

,,Kdyby ji podvedl, to ona by z toho byla v prdeli" zaleskly se mu oči.

,,Petře, já vím, že ti na ni strašně záleží" chytl jsem jeho ruce do těch mých, a schoval je ve dlaních ,,osud o tom rozhodne sám" zkousl jsem si spodní ret, jelikož jsem nevěděl, co dál říct.

Mohli jste ji pomoct!

Nechali jste ji tu a to mělo své následky.

Proč jste nejednali dřív?

Přišli jste pozdě!

,,Asi máš pravdu, promiň, že jsem se s tím zaobíral" natáhl se ke mně a přilepil na mé rty ty jeho, plné, jahůdkové rty.

,,Teď už to nech být a pojď si ještě lehnout" skočil jsem do postele a skončil jsem s hlavou zabořenou v polštáři.

,,Mně už se nechce spát" pronesl a chtěl utéct do koupelny.

,,Kdo mluví o spaní? Já se chtěl tulit" koutky úst se mi svěsily do smutného výrazu.

,,Měl si říct hned" koutky úst mu cukaly do úšklebku. Začal se ke mně přibližovat, vzal jsem jeho ruku a stáhl ho k sobě. Leželi jsme vedle sebe, namáčklí, že jsem slyšel jeho pravidelný tlukot srdce.

Definice láskyKde žijí příběhy. Začni objevovat