Definice lásky

XXXVII. Není to moje vina

pohled Dominika

,,Doprdele, pochop, že ty nejseš jedinej důvod!" bouchla pěstma do peřiny a odešla z mého pokoje.

Nechtěl jsem brát drogy, mám tě rád.

Ona neví, co pro mě vlastně znamená.

Ona netuší, jak moc..

Nejsem dobrej v pocitech, většinou se v nich sám ztrácím.

pohled Nely

,,Doprdele, pochop, že ty nejseš jedinej důvod!" bouchla jsem naštvaně do peřiny a odešla. Ne všechno se točilo kolem něj. Nevěděl nic.

Jizvy na zápěstí, který nezmizí jak pára.

Padat, potom zase padat, tolikrát se zklamat.

Stálá jsem opřená o dveře a rozdýchávala ten nával emocí.

Prudce se za mnou otevřely dveře a kdyby si mě Dominik včas nevšiml a nechytil mě, ležela bych na zemi.

,,Vždyť víš, jak jsem to myslel" podíval se na mě pohledem "odpusť mi to".

,,Vím, ale vyznělo to jinak" překřížila jsem si ruce na prsou a přeměřila si ho pohledem.

,,Tak sakra pochop, že to tak vyznít nemělo" rozhodil naštvaně rukama.

Už zase. Zase to byl ten Dominik, jakého jsem ho znala.

,,Přece víš, že tady stojím, když mě potřebuješ" řekl celý rozhořčený.

,,Že jsem něco říkala" kroutila jsem nad jeho chováním hlavou. Přesně o tom jsem mluvila. Jednou je milý a starostlivý a po chvilce cvak, je tu ten starý Dominik, který si stojí za svým.

,,Přesně tak, příště prosimtě neříkej nic" zabouchl za sebou dveře a nechal mě tu stát.

Utéct před problémy umí každý.

---

Jsem úplně mimo, nevím... cítím se divně. Zrada, bolest, a taky vztek. Všechno to vřelo uvnitř mě a já nevěděla, jak to uvolnit.

Jak jen mohl být tak slepý? Pořád jsem se snažila, pořád jsem mu dávala šance. A teď? Teď tu stojím, sama, uprostřed ticha, které mě zevnitř zaživa užírá.

Zavřela jsem oči a snažila se popadnout dech.

Musím najít cestu, musím to nějak vyřešit.

Ale jak, když on nevidí, co dělá?

,,Já- promiň mi to chování, prosím, vždyť víš, že za to nemůžu" omotaly se kolem mě jeho mohutné potetované ruce.

Těžce jsem si povzechla a otočila se čelem k němu. Naše pohledy se střetly a snažily se číst v sobě navzájem. Nechal mě tu až do večera samotnou, utopenou v myšlenkách.

,,Miluju tě" olízl si rty, které hned přitiskl na ty mé. Chytl mě lehce za mé bolavé zápěstí a odtáhl za ním, do pokoje. Zabouchl hlasitě dveře a nelítostně mě shodil na postel.

Dopadla jsem na lokty a koukala na ním se strachem v očích. Jeho pohled mě svlíkal dřív, než jeho ruce. Vypadal "hladově" v tom smyslu, že jsem se ho až bála. Hrnul se na mě rychle, jakobych mu teď měla někam utéct. Nebyla bych toho schopná, i když hlásek uvnitř mě křičel, abych se nenechala.

Byl si můj přítel, můj partner, můj kluk, moje druhá půlka srdce.

Donutil si mě myslet na TU noc, kdy mě tvůj kamarád zneužil.