Definice lásky

XXXVI. Růžové brejle

Ráno mě, tedy spíše Jakuba překvapilo silné bušení na dveře pokoje. Rychle jsme se oba zvedli a opatrnými tichými kroky, šli ke dveřím. Jakub odemkl a za dveřmi stál Dominik, kymácející se ze strany na stranu.

,,Ty jsi pil?" zeptala jsem se ho, aniž bych pomyslela na včerejší noc.

,,Co ti je do toho" ušklíbl se.

,,Je ji do toho hodně, ty vole, jdi se raději dát dokupy" zatáhl ho dovnitř Jakub a rovnou odvedl do koupelny.

---

Jakmile jsem z koupelny slyšela zvuk závěsu, blížila se ta chvíle, kdy tu před sebou budeme stát a vyjasňovat si něco, co vlastně ani nemá smysl. Jakub odešel, aby nám nechal nějaký prostor o samotě.

Dominik vyšel z koupelny pouze s ručníkem omotaným kolem pasu. Tím mi moc nepomáhá. Rukou si prohrábl jeho mokré vlasy a kapky z nich mu stékaly po těle. Mezitím, co jsem ho očima vysvlékala z ručníku, on jen stál a čekal.

Asi na zázrak.

,,Teď mi promluvíš do duše? Nebo co máš v plánu, podle tvého hladového pohledu bych hádal, že-" ušklíbl se, ale v tom jsem ho zastavila.

,,Přestaň! Přestaň se tak chovat!" začínala jsem uvnitř sebe bouřit.

,,Jak chovat? Co jsem ti zase udělal?" rozhodil rukama.

Nedělej ze sebe hlupáka.

,,Sandra? Pusa? Líbání?" zabodla jsem ukazováček do jeho nahé hrudi. Vypadalo to, že si vzpomněl, jelikož nic neřekl, pouze se vyhýbal našemu očnímu kontaktu. Odstoupila jsem dál od něj a řekla mu vše, co jsem měla na srdci.

Co na srdci, to na jazyku.

,,Všechny city, co k tobě mám jsou opravdické! To ty jsi ten, co je zahodil a je ti jedno, co k tobě kurva cítím! Všemu se jen směješ, ale neuvědomuješ si, že mi tím ubližuješ.. hodně ubližuješ" zakryla jsem si pusu od vzlyků.

,,Neboj, Citta má city" zasmál se, byl úplně mimo.

,,Lámeš mi kurva srdce všema těma hovnama, co pořád děláš! Děláš ze mě jen hloupou skládačku, jak kdyby sis hrál s legem! Jednou se rozhodneš, že kostičky zboříš a druhý den, že je necháš složené" i když jsem mlela páté přes deváté, koukal na mě s tím nevinným výrazem.

,,Tak mě nech kurva bejt, oba můžeme jít vlastní cestou, a konečně se budu moct těm tvejm lžím a kecům vyhnout!" nejvíce mě zaráželo a taky vadilo, že mi na to nic neodpovídal. Nekřičel, nebyl naštvaný, nic.

,,Nikdy bych ti neublížila, jako ty mě!" křičela jsem z té psychické bolesti a nátlaku, kterým na mě působil.

,,Kotě, já ti nechci pořád jen ubližovat" vznesl ke mně slova z upřímnosti.

,,Jenže to ty děláš" rozhodila jsem rukama ,,chci ti jen pomoct" vzlykla jsem zlomeně, a on asi konečně pochopil, že všechna slova myslím vážně. V očích měl bolest.

Všechno se odehrávalo, jako v romantické scéně z filmu.

Pomoct s tím, abys mě začal milovat.

Řekla jsem, že mu chci pomoct. Pomoct mu se dostat z toho, aby si konečně začal uvědomovat chyby, co dělá.

V masce, vyhýbá se lásce.

pohled třetí osoby

Oba jdou k sobě blíž, dokud mezi nimi nezůstane vzdálenost menší, než 2 centimetry.