Síla moci

Kapitola 51

Bohužel mě po týdnu, který jsem měla psací opět opustila múza a brzy mě opustí i volno, kterého jsem si přes prázdniny užívala, takže bohužel netuším, kdy bude další kapitolka, ale rozhodně se s příběhem blížím do finiše a nechci nic uspěchat ani špatně napsat, tak snad to pochopíte a nyní na zase nějakou dobu nová kapitolka. Snad si ji užijete. 

Elein

Ležela jsem v provizorní posteli ve stanu převlečená do čistých a hlavně suchých šatů a nemohla usnout. Sdílet stan hned vedle královnina mělo jisté výhody jako bylo víc prostoru a celý stan jen pro sebe, když byla Naya i Denej pryč. Mohla jsem se klidně prospat a Bohové věděli, že jsem po spánku toužila, ale nemohl se dostavit. V hlavě mi stále vrtala Michaelova slova i Richardův zdrcený pohled. Předtím než jsem zalehla do postele s plánem se vyspat, jsem slyšela, že prý s Nayou vypili čtyři džbány vína i že jim královna chystala nápoj proti kocovině. Rozhodně se bude hodit a ani jsem se na žádného z nich nemohla zlobit. No možná na Nayu jo, že pila během hlídání krále a že ho opila. Jenže asi byla nejlepším picím společníkem z nás všech. Doufala jsem, že Richard brzo tu zprávu zpracuje a přenese se přes ni, aby mohl plánovat strategii boje.

Se zabručením jsem se posadila na posteli. Bylo toho moc. Moc na zpracování a má mysl, mi určitě nedovolí do úsvitu usnout. Že bych si taky našla nějaký alkohol, který bych mohla vypít? Nebo bych mohla jít svou mysl zklidnit za Desem. On bude za mou společnost stejně rád jako já za tu jeho, i když by mě zajímalo, jak zjistil, že jsem skočila do vody a našel mě. Nebyl Wernie, která zůstala na hradě, protože si zranila před odjezdem packu a nemohla se mnou odjet. Teď by se rozhodně hodila.

Vyšla jsem ze stanu s plánem najít taky aspoň malé množství alkoholu a pak se zastavit za Desem, když jsem si u provizorního ohniště poblíž králova stanu všimla Caleba. Neseděl na kládě u ohně, ale opíral se o ni zády a jednou rukou. V druhé držel kámen moci a prohlížel si ho v ohni. Asi mu ho královna dala poté co ji u krále nahradila Naya.

Jsi stejná jako my. Michaelova slova se mi vrátily zpátky do mysli. Byla jsem potomek mága, matčino nemanželské dítě a Michael mě chtěl kvůli mé údajné moci za královnu. Část mě chtěla odjet zpátky na královský hrad a na vše se matky zeptat, zatímco ta druhá nevěděla zda těm slovům věřit a věděla, že musím zůstat zde a bojovat za to, co je správné.

Než jsem nad tím začala víc přemýšlet, došla jsem ke Calebovi a posadila se k němu. Rozhodně jsem teď nechtěla být sama a když vezmeme v potaz, že on je rozhodně potomkem mágů, byl asi nejlepší možnost, s kým jsem mohla mluvit.

„Žádné, proč nehlídám krále?" zeptal se mě a schoval kámen do váčku, který měl kolem krku. Nikdy jsem s kamenem moci necítila žádné pouto, žádnou magii, ale taky je pravda, že jsem ho vždy držela nezraněná a nebo byl něčím obalen. Nikdy jsem neměla možnost zjistit, zda opravdu mám nějakou moc.

„Vím, že ho hlídá Naya a oba jsou zlití pod obraz, nejspíš," odpověděla jsem mu a zahleděla se do ohně. Bylo příjemné cítit jeho teplo, poté co mě sžírala promočená a studená uniforma. Možná jsem si mohla vzít i plášť, než jsem vyšla ven. Rozhodně by mi bylo ještě tepleji než teď.

Jako by mi Caleb četl myšlenky, přehodil mi přes přední část těla svůj plášť. Kde vzal náhradní, když ten který mi dal předtím jsem stále měla ve stanu, jelikož stihl už trochu navlhnout, zatímco jsem v něm byla obalená?

Podívala jsem se na Caleba, který mi nevěnoval pozornost a místo toho pozoroval oheň v ohništi. Vypadal zamyšleně.

„Taky nemůžeš spát?" zeptala jsem se ho. Jen přikývl a pak se na mě podíval. Než jsem se stihla nadít přitáhl si mě kolem ramen k němu a položil si svou bradu na mou hlavu. Kupodivu jsem si nestěžovala a položila si hlavu na jeho hruď. Bylo to zvláštně příjemný a uklidňující.