Síla moci

Kapitola 47

Fleargine

Dívala jsem se na uniformu, která byla pověšená na stojanu a snažila se vstřebat fakt, že mi Elein darovala Galaenský stejnokroj. Řády sice nebyly ještě plně zmobilizované, ale Richard odmítal čekat déle a chtěl co nejdřív odjet na místo, kde se začal stavět hlavní tábor, odkud se pak povede útok proti rebelům. Odmítala jsem zůstat na hradě a chtěla odjet s nimi. Chtěla jsem se pak postarat o zraněné a ukázat králi, že nejsem jen královna, kterou si vzal na ozdobu, ale taky mu dokážu být užitečná. Chtěla jsem v jeho očích stoupnout, ne aby na mě pohlížel jako na porcelánovou panenku co se může každou chvílí rozbít. A taky mi vadilo, že naši společnou noc vyměnil za noc v pracovně, kde s velvyslanci probíral následující plány, jak zastavit rebely. V klášteře jsem slyšela, že první noc s mužem je vždy nejhorší a já takhle jen čekala a bála se, kdy bude ta má první noc. Místo toho jsem ji už mohla mít za sebou. A do toho se ještě k tomu vrátila Elein stále napůl zraněná a místo toho, aby mi jako dárek za záchranu jejího života darovala třeba nějaké bylinky, knihy nebo šperk, tak mi dala Galaenský stejnokroj.

„Sice jsem se chtěla naučit, jak zacházet se zbraní, abych věděla jak se bránit, ale rozhodně jsem nezmiňovala nic o tom, že chci vstoupit do řádu, Elein," řekla jsem jí a stále si prohlížela ten šat, který mi z města donesla. Elein se sama ještě nepřevlekla do stejnokroje a byla v obyčejných šatech, které odhalovaly její obvázané zraněné rameno.

„Corin i lady Loret se zmínily, že Vás Galaenky nepřijmou, jelikož jste neprošla výcvikem jako předešlé královny, ale pletou se v jedné věci. Váš předek je jedna ze sedmi vážených Galaenek. Její krev koluje ve vašem těle, takže i když jste neprošla výcvikem, jste jedna z nás. Máte nárok na to nosit tu uniformu stejně jako zmobilizovat řády a ony mají povinnost Vás následovat, Veličenstvo." Stále jsem si na ten titul nemohla zvyknout. Ze dne na den mě tak začali oslovovat a pro mě to byl stále zvláštní slyšet ten titul. Povzdechla jsem si a vyšla ze šatny, do svého pokoje a posadila se ke stolku, na kterém byla položená kniha, kterou jsem měla rozečtenou. Čekala jsem, že mi Wernie položí hlavu na nohy, jak to občas dělala, když se Elein probrala, ale ještě za ní nemohla, ale místo toho seděla poslušně vedle své paničky.

„A ten stejnokroj s tím má co přesně společné?" zeptala jsem se jí. Když jsem ho viděla naposledy na ní nepřišel mi moc užitečný ani že by ji nějak ochránil. Nechápala jsem, proč bych ho musela mít na sobě anebo proč mi ho vůbec dávala.

„Slyšela jsem, že chcete jet s králem do tábora. Během cesty na sobě bude mít král Rothanský stejnoskroj a je tedy jen správné, aby jste vy jakožto jeho královna měla vy ten Galaenský. Ukázala tak že jste jedna z nás a my Vás ochráníme a poslechneme." Podezíravě jsem se na Elein podívala. Její slova dávala smysl, ale jedna věc ne.

„To, že pojedu s králem jsem se rozhodla teprve dnes ráno. Od rána doteď nemohl nikdo stihnout vyrobit pro mě Galaenský stejnokroj." Elein se pousmála. Já to věděla!

„Vždycky se hodí ho mít v záloze pro případ nouze a teď to vypadá, že se bude hodit, Veličenstvo." A zase ten titul. Nejradši bych si zacpala uši jen abych ho nemusela poslouchat.

„Má pravdu. Ohledně toho obleku, Veličenstvo," přidala se k ní Denej, která mi od rána dělala společnost.

„O tom se nepřu. Jen, když ho vidím, napadá mě kolikati lidem ho budu sundávat, abych jim ošetřila rány a během ošetřování bych na sobě měla radši šaty léčitelů než Galaenu."

Elein se na mě jemně usmála.

„Jde o to, abyste ho na sobě měla jen během cesty. I když na to nevypadá, je pohodlný a pro jízdu na koni víc praktický než šaty. V táboře už pak na sobě můžete mít cokoliv co uznáte za vhodné," řekla mi Elein. Všimla jsem si, jak se jí přes obličej mihla bolest, když omylem pohla rukou zavěšenou v šátku. Co jsem slyšela, chtěla se co nejdřív vrátit do mých služeb, ale její nezahojené rameno mi stále dělalo starosti. A to nemluvím o té záhadně vyléčené ráně na břiše. Kdyby se mi Mirabel nesvěřila nic bych o tom nevěděla, ale když jsem se jí ptala, jak se Elein daří, vše mi prozradila.