Síla moci

Kapitola 23

Fleargine

Už jsem si začínala zvykat na ranní rutinu, kdy jsem se vzbudila a služebné mě okamžitě začaly chystat na další den. Pokaždé u mě byla nějaká ze strážkyň. Dnes to byla opět Denej.

„Kde je Elein?" zeptala jsem se jí, jelikož mi došlo, že jsem ji už dlouho neviděla. Člověk by si mohl myslet, že se mi vyhýbá, ale netušila jsem proč.

„Musela ještě něco vyřídit," odpověděla mi Denej aniž by se jen otočila od okna.

„Poslední dobu toho vyřizuje nějak moc." Myslela jsem, že v ní mám přítelkyni, ale teď to vypadá, že jsem se v ní spletla.

Denej se zasmála a otočila se.

„Elein získala od krále dva dny k tomu, aby našla osobu, která usilovala králi o život. Nikdo o tom nesměl vědět, aby její plán vyšel, což se taky povedlo. Přidá se k nám hned jak dodělá výslech vězňů." Polil mě stud. Spletla jsem se v situaci, ne v osobě. Přišla jsem si jako hloupá holka. Tedy princezna. Hloupá princezna co se s takovou stane hloupou královnou. Vzpomněla jsem si na chlapce, o kterém se včera tolik mluvilo a dělalo se mi špatně jen z představy toho jak je mučen.

„Jak moc. Chci říct." Nedokázala jsem najít správná slova. Podívala jsem se na Denej s nadějí, že pochopí co se jí snažím říct.

„Nic necítí. Elein nepoužívá u svých výslechů násilí, pokud k tomu nemá hodně velký důvod ne-li obrovský." Teď jsem byla zmatená. Byla jsem zvyklá, že když probíhal výslech, vždy u něj bylo použité násilí a s ním se pojila i bolest.

„Jak je potom vyslýchá?"

„Elein nepoužívá násilí, ale umí skvěle číst v lidech. Klade otázky tak šikovně, že se dotyčný přizná aniž by to věděl." Zůstala jsem omráčeně sedět a obletovat jednou ze služebných, zatímco jsem se snažila vstřebat fakt, že výslech nemusí znamenat synonymum pro bolest a mučení.

„Snídaně je připravená v salónku," vyrušila mě Joel. Jako vždy i dnes oplývala dobrou náladou a úsměvem. Její nadšení z nového dne bylo chytlavé. Usmála jsem se na ni.

„Děkuji." Joel přešla k druhé služebné, která mi zrovna chtěla do vlasů dát diadém.

„Myslím, že tohle už nebude třeba," zadržela ji a položila šperk zpátky do šperkovnice. Následně mě chytila za ruku a vytáhla na nohy. „Sluší vám to. Tak a teď honem než vám vystydne snídaně."

Joel mě chytla pevně za ruku a táhla mě s nadšením ke dveřím. Neunikl mi Denein překvapený výraz. Musela jsem si přidržet šaty, abych o ně nezakopla, když mě Joel táhla chodbami k salónku. Než jsem se stihla nadát prostrčila mě dveřmi dovnitř a zavřela za mnou. Zadívala jsem se na dveře a snažila se pochopit Joelino chování.

Za mnou se ozvalo odkašlání. Čekala jsem, že budu jíst se svými dvorními dámami a lady Sarafine, ale ani jedna z nich tam nebyla. Stůl oplýval jídlem jako vždy, ale za ním nestály mé dámy, nýbrž král. Teď jsem litovala jak svého vstupu sem, tak i prostějších šatů, do kterých mě služebné oblékli.

„Veličenstvo," pronesla jsem a poklonila se.

„Napadlo mě, že bychom mohli společně posnídat, tak jsem nechal připravit vaše oblíbená jídla," promluvil král. Pomalu jsem přešla ke stolu a měl pravdu. Byl tu můj oblíbený rybízový koláč, medový bochník nebo kozí mléko. Musela jsem se usmát.

„Prosím, posaďte se." Král stál za židlí. Posadila jsem se a přisunula se ke stolu. V ústech se mi sbíhaly sliny na všechno to výborné jídlo. Richard si sedl na židli naproti mně a začal si na talíř dávat nejrůznější pokrmy.