Síla moci

Kapitola 48

Nevím co mě to dnes popadlo, ale rozhodně si nestěžuji, protože jestli to mám správně rozplánované už v příští kapitolce se dozvíte, kdo je vůdce rebelů. Tak snad se Vám tato dřívější kapitola bude líbit.

P.S. Kdo i když to sem nepatří musím se zeptat, kdo propadl fenoménu skupiny seventeen? Nahoře je písnička, která mě dovedla k jejich poslouchání.

Richard

Postával jsem nad mapou, která mapovala blízký terén místa, kde jsme se nacházeli. Tábor se postupně plnil oddíly členů Rothanu i Galaenu, ale stále jsem se bál, že máme málo lidí i informací o svém nepříteli. Stále jsme neznali jejich přesnou polohu a plánovat tedy nějakou taktiku boje bylo zbytečné. Navíc jsme netušili kolik jich je, ani jakými zbraněmi oplývají.

„Vyčetl jsi něco z té mapy od poslední chvíle, kdy jsem se tu objevila?" zeptala se mě Elein, která předtím dělala společnost Flér. Zdálo se, že se v jejím hlídání opět prohodili. To mě zůstal jako Strážce stále Torin. Ten muž věčně mlčel, což mi spíš vadilo než, aby mě to uklidňovalo, takto byl skoro jako můj Stín místo Strážce.

„Ne," odpověděl jsem jí s povzdechem a podíval se na ni. V Galaenském stejnokroji vypadala neohroženě a nebylo na ní vůbec poznat, že ještě před nedávnem byla vážně zraněná. Neměla tu být stejně jako Flér. Jenže ona byla tvrdohlavá a měla za sebou Corin, s kterou jsem se nechtěl přít a Flér dělala co považovala za správné. Navíc jsem potřeboval podporu Galaenek a kdyby Flér se mnou nejela, nejspíš by volání do boje nevyslyšely.

„Mám návrh," řekla Elein a přešla od vchodu do stanu ke stolu, na kterém byla mapa položená. Byli jsme tu teprve den a noc a ona byla první kdo s nějakým nápadem přišel. Šlechtici zůstali naštěstí na hradě a já se tak s nimi nemusel hádat, ale chyběla mi Corin s Noxem, kteří mohli poskytnout nějaké taktiky co se týkalo blížícího se boje. Místo nich tu byli sice jiní vysoce postavení členové Rothanu a Galaenu, kteří by mi je mohli poskytnout, ale momentálně mezi sebou bojovali o to, kdo z nich má největší oprávnění být jejich hlavním vůdcem v táboře. Vnitřní politika řádů měla své pro a proti. Nyní jsem narazil na její proti a netušil jsem, kdo z nich by mohl mít nejlepší nápad. Klidně bych jich přijal víc, než nemít žádný. Ta nevědomost mě ničila a Michal tu nebyl, aby mi pomohl zahnat moje obavy, z toho že jsme mladý nezkušený a táhnu do bitvy co můžu prohráát.

„Beru cokoliv, tak povídej," vyzval jsem ji. Torin si odkašlal a já se na něj letmo podíval. I když nic neříkal, bylo mi jasné, že je jedním z lidí, kteří mají rádi řád a hierarchii, dle které mi Elein nemá žádné právo říkat, co mám dělat či mi jen radit nebo sdílet svůj nápad. Teď bych ho radši vyměnil vyměnil za Caleba či Arguse.

„Netušíme, kde jsou a naše znalosti o nepříteli jsou omezené," začala opatrně Elein. S tím nešlo než souhlasit. Založil jsem si ruce na hrudi a přikývl. „Než se naši vůdci oddílů dohodnou, kdo z nich má větší oprávnění tu velet, dáme tak nepříteli jistý náskok a výhodu." Od Torina se ozvalo druhé zakašlání, které jsem ignoroval a znovu přikývl. Byl jsem rád, že se mnou konečně někdo mluví narovinu a je ochotný vymyslet nějaký plán, jak budeme pokračovat dál a ne jen polemizovat nad tím, kdo tu má větší oprávnění, když nejvyšší ze všeho jsme tu měli já s Flér. Oni byli jen našimi rádci.

„Potřebujeme informace k tomu, abychom mohli plánovat co dál, tak mě napadlo, že bys jakožto král mohl dát pokyn a vyslat oddíl složený ze Stínů a Špionů, aby zjistili něco o našem nepříteli. Kde sídlí, jejich počet, vybavení, kterým oplývají a další." Ten nápad se mi líbil, ale zaváněl něčím, co se mi určitě nebude líbit.