Síla moci

Kapitola 49

Tak je tu další kapitolka a v ní se i konečně dovíte, kdo je ztracený princ mágů i to jak se Elein zázračně uzdravila. Tadá máte dva v jednom.

Elein

Znovu jsem si přiložila dalekohled k oku a prohlédla si strukturu tábora. Kdo by řekl, že proniknout k nim do tábora bude takový problém, když ho měli dobře střežený a rozvržený. Byli víc koordinovaní než by se mi líbilo, navíc jsem tam zahlédla i pár členů řádů, kteří nejspíš patřily k potomkům mágů.

„Stále žádný nápad, jak tam proniknout?" zeptala se mě Gael, která seděla na větvi na stromě pode mnou. Vyšplhat na stromy, byl dobrý nápad, jelikož pod námi už prošlo pár hlídek rebelů, ale nevšimli si nás. Kdo by taky hledal nepřítele na stromě, když mohl obhlížet tábor ze země? Tohle byl rozhodně dobrý nápad, protože jsme tak nerušeně mohli vymýšlet strategii, jak proniknout do tábora. Takto z dálky jsme mohli jen spočítat počet rebelů a to stejně jen omezeně, jelikož někteří z nich byli schovaní ve stanech a co se jejich vybavení týkalo, toho jsme taky moc neviděli. Museli jsme se dostat dovnitř.

„Ne. Jsem pro za všechny nápady co máte a můžeme zvolit ten nejlepší," řekla jsem jí šeptem a opřela se zády o kmen stromu.

„Dostat se dovnitř bude vážně obtížné. Vypadá to, že přední část tábora je jen pro pěšáky a jako maskování. Možná tam budou i schované pasti proti nečekanému útoku, přemýšlela nahlas Gael. Taky mě to napadlo. Jejich tábor byl chráněný z jedné strany lesem a z další útesem, pod kterým proudila řeka. A to nemluvím o tom, že z další části byly skály, kudy určitě měli připravenou útěkovou stezku. Ať tohle místo vybral kdokoliv, věděl moc dobře, jak ho využít a vytvořit tábor tak, aby byl co nejvíc chráněný.

„Co to zkusit vzít přes ty hory?" zeptala se jedna ze Špionů. Myslím, že se jmenovala Julie a spadala do hradu s Gael.

„Můžou tam mít své lidi, kteří všechny cesty hlídají, pasti a taky by jsme ztratili čas. Navíc by to možná vyřešilo problém, jak se dostat dovnitř, ale už ne, jak se dostat zpět," odpověděla jsem jí. Cesta přes hory mě taky napadla, ale byla až příliš nebezpečná. Ty lidi jsem sem dovedla já a chtěla jsem je taky bezpečně dostat zpátky. Většinu z nich určitě.

„Jsou tam i Galaenky, možná skrz hlídky projdeme nepozorovaně, když se budeme vydávat za lidi co k nim patří a budeme v malých skupinách," navrhla dívka, co seděla na stromu vedle našeho. Měla pravdu. Byly tam i Galaenky, ale bylo jich málo. Nebo to nemuseli být Galaenky, ale jen rebelové v jejich oblečení. Sice to bylo málo pravděpodobné, ale kdo ví co vše se při přepadení povozů mohlo kromě zbraní ztratit.

„Pochybuji, že na sobě nemají něco čím se během bitvy odliší od Galaenek, aby se navzájem nezabily, ale to že tu jsou členové nebo rebelové oblečení v našich stejnokrojích je jistý problém pro naši obranu tábora," zamítla jsem i tento nápad. Rozhodně budu muset poslat pár Špionů zpátky, aby přinesli Richardovi, alespoň ty informace, které jsme získali z pozorování na stromě, to zužovalo náš počet z třiceti lidí na nějakých dvacet pět.

„Pokud jsou v přední části tábora pasti, mohli bychom je využít v náš prospěch," podělila se s námi Gael o další nápad. Taky mi to už proplulo myslí.

„Souhlasím. Malé skupinky, každá s jiným úkolem?" zeptala jsem se a shlédla na větev pode mnou, kde Gael seděla. Stejně jako já měla sundaný šátek, ale masku si nechala na tváři. Viděla jsem, jak přikývla.