Síla moci

Kapitola 9

Elein

Projet skrz městské brány byla vítaná změna. Konečně jsme byly u cíle naší cesty. Ten kousek cesty městem k hradu byla ta nejlehčí věc. Kvůli nepříznivému dešti, který nás stále neopouštěl, byly ulice vyprázdněné. Jen málo odvážlivců se vydalo z teplého domova ven do zimy.

Zastavila jsem koně a seskočila z jeho hřbetu. Ten kousek ke hradu dojdu pěšky a on si aspoň uleví od mé zátěže. Wernie se hned připojila k mému levému boku. Kožich měla celý promočený, až se podobala spíš velké kryse než vlkovi. Rozešla jsem se po hlavní ulici, která vedla přímo k hradu. Trocha pohybu mi jen prospěje a zahřeje mi promrzlé tělo.

Když jsme konečně došli na hlavní nádvoří na hradě, byla mi o trochu menší zima než ve městě. Stále jsem, ale musela vynaložit mnoho úsilí k tomu, aby mi zuby nedrkotaly o sebe.

„Tomu tedy říkám uvítání," pronesla jízlivě Naya, když sesedala ze svého koně. Rozhlédla jsem se po nádvoří. Kromě vojáku, kteří přecházeli po hradbách tu nikdo nebyl. Až po chvíli se otevřely jedny z dveří a ven do deště vyběhli dvě osoby.

„Omlouvám se za zpoždění, madam, ale neočekávali jsme vás," promluvil postarší muž. Měl přes sebe přehozený plášť, aby příliš nezmokl.

„Postarej se o koně a naše věci, ať přenesou do našich pokojů," nařídila jsem mu. Nezmiňovala jsem to, co se stane, pokud se něco z našich věcí ztratí. Doufala jsem, že bude natolik chytrý, aby naše věci předal níže postavené člence řádu. Pak bude jistota, že naše věci nikdo neukradne.

Naya zapískala a její sokol po dlouhé době opět přistál na ruce své paní. Divila jsem se, že se mu v tom nečasu vůbec chtělo létat, ale byl jedinou možností, jak Corin vzkázat, že dnes přijedeme. Doufala jsem jen, že s tím počítá a je vše připravené.

Odtrhla jsem pohled od Nay a zadívala se na mohutnou a rozsáhlou stavbu hradu, který bude po dlouhou dobu naším domovem, ne-li navždy.

Zamířila jsem k nejbližším dveřím. Chystala jsem se je otevřít, ale někdo z druhé strany byl rychlejší. Zůstala jsem stát na místě a sjela rukou k meči, připevněném u boku.

„Snad bys mě nechtěla zabít místo pozdravu?"

„Gael," vydechla jsem s radostí její jméno. Rychle jsem udělala těch několik kroků co nás dělilo a sevřela ji v pořádném obětí. Bylo utěšující po dlouhé době vidět další známou tvář. Gael mě od sebe odstrčila.

„Jsi mokrá a studená, jak psí čumák," poznamenala a nakrčila nos.

„A budeme ještě víc, pokud nás nepustíš dovnitř," vytkla jí nevrle Naya. Gael ustoupila stranou, abychom mohly vejít do chodby.

„Trvalo ti to déle než čekala," řekla, když za námi zavřela dveře. Veškeré přátelství nyní bylo pryč a nahradila ho povinnost. Gael vždy dokázala tyto dvě role měnit, až příliš rychle.

„Bylo to taky těžší, když jsem musela její neteř hledat po nevěstincích," poznamenala jsem. Gael se podívala na Nayu, která dělala, že nic neslyšela a vůbec tu není. Potom se zadívala na mě a zkoumala mě pohledem, než se nakonec rozhodla rozejít se chodbou a my ji následovali.

„Corin je zrovna na zasedání s králem. Bylo mi řečeno, že vás k ní mám okamžitě přivést, jak dojedete."

„A kde že jsou?" zeptala se opatrně Denej.

„V králově křídle." Od Nay se ozvalo zakňučení a od Denej tichá nadávka. Já si jen povzdechla. Dostat se do králova křídla znamenalo vyjít snad tisíc schodů a projít několika chodbami. Až dojdeme před Corin budeme vypadat jako unavená strašidla než jako hrdé členky Galaenu. Proč jen nemohli být v Galaenském křídle, které se nacházelo blíž místu, kde jsme se nacházely? Místo toho nás teď čekala dlouhá cesta do vzdálené části hradu, kde se nacházelo královo křídlo.