Síla moci

Kapitola 46

Caleb

Procházel jsem ulicemi města do čtvrti, kde pobývali převážně potomci mágů za mojí sestrou. Tentokrát jsem nezapomněl vzít jejím dětem nějaké cukrovinky. Místo abych je koupil v nějakém cukrářství nebo pekařství, tak jsem je vzal přímo z královské kuchyně, předtím než je nachystali na talíř a doručili do královniných komnat. Sice jsem za to dostal od hlavního kuchaře vyhubované jako malý kluk, ale stejně mě nechal si cukrovinky odnést.

V ulicích bylo živo, nikdo netušil blížící se bouři. Pro ně život běžel dál, zatímco jen strážní hlídající pořádek ve městě vypadali ostražitěji a připraveni zakročit při sebemenších problémech. K nim se určitě dostaly zprávy o mobilizování členů řádů. Zastavil jsem se v chůzi, když jsem před sestřiným domem uviděl pohrávat si skupinku dětí, v které se nacházel i Rick a jeho sestra. Děti si kopali s míčem a smáli se u toho. Vzpomněl jsem si na své dětství. Na vesnici, kde jsme se sestrou vyrůstali poblíž sídla našich předků a sami si tak hráli. A přesně tehdy, když se v naší vesnici zastavila skupinka Rothanů, aby se ujistili, že je ve vesnici všechno v pořádku, jsem v nich uviděl příležitost na to změnit svůj osud a přidat se k nim. S trochou štěstí i získat to co bylo kdysi naše. Byli má naděje na lepší zítřky a nyní jsem trochu té lepší naděje chtěl dát své sestře a varovat ji nad nastalou situací, ale stále jsem si vzpomínal na náš poslední rozhovor i to, jak naštvaná na mě po něm byla. Netušil jsem, zda se jí její nálada stále drží nebo by se mi snažila promlouvat do duše.

Rick si mě všiml a rozeběhl se ke mně. Usmál jsem se na něj a přidřepl si.

„Strejdo!" vykřikl nadšeně a vrhl se mi kolem krku. Pořádně jsem ho objal. Z toho co se ke mně dostalo, chtěl král zastavit rebely ještě předtím než se vůbec dostanou do města, ale co když je nezastaví a oni se dostanou sem. Bude se pak má sestra muset rozhodovat na čí stranu se přidá? Bude se strachovat o to, jak ochránit své děti? Nic z toho jsem si nepřál. Chtěl jsem ji chránit, ale budu muset odjet s králem a ne tu být pro ni.

„Mám pro tebe důležitý úkol a za něj dostaneš odměnu," pověděl jsem mu. Rickovi oči se rozzářily, když jsem mu před obličejem zamával váčkem s cukrovím. Nastavil ruce dlaněmi nahoru, abych mu do nich váček mohl vložit. Místo toho jsem mu do nich položil dopis pro sestru. Rick se zamračil a zmateně se na mě podíval.

„Ten dopis dej mamince a pak si se sestrou rozdělte tady to výtečné cukroví z královské kuchyně," pověděl jsem mu a na dopis položil váček.

„Ty za maminkou sám nepůjdeš" zeptal se mě zmateně. Pohladil jsem ho po zlatavých vlasech a zavrtěl hlavou.

„Myslím, že se na mě po posledním rozhovoru zlobí," odpověděl jsem mu.

„Když se na mě maminka rozzlobí, vždycky se jí omluvím a přitulím se k ní. Pak se už tolik nezlobí. Měl bys to zkusit. Třeba to pomůže," navrhl mi. Musel jsem se usmát nad jeho návrhem. Samozřejmě, že mu lehce odpustí. Je to její malý syn. Nevinné dítě, zatímco já jsem pro některé z nás zrádce, protože jsem se přidal k Rothanu. Sestra chápala proč to dělám, ale s některými úkoly co jsem musel jako člen řádu dělat, nesouhlasila. Nemohl jsem se za to na ni zlobit. Měla na řády vlastní názor a já jí ho nebral.

„Možná příště," řekl jsem synovci nakonec a pořádně ho naposledy obejmul. Rick přikývl uchopil pořádně váček i s dopisem a rozeběhl se rovnou ke svému domu. Doufám, že sestra na má slova v dopise dá a odjede i s rodinou zpátky do vesnice k rodičům a dalším rodinným členům. Kdyby její manžel nezískal zde práci, nikdy by z ní neodjela.