Síla moci

Kapitola 35

Richard

Měl jsem chuť vyjít z komnaty a najít ty zmetky co přepadli můj hrad a zaútočili na mou snoubenku. Stále mnou cloumal vztek. Jakoby se to vše stalo během chvilky. To kdy jsem vstal z postele, to kdy jsem běžel k jejím komnatám, abych se ujistil, že je v pořádku i to, jak se choulila v koupelně s noční košilí potřísněnou krví a rudým krkem. Naya mi prozradila, že se ji pokusili uškrtit a i když se jim to nepovedlo, bude si sebou nést památku ve formě modřiny ještě nějakou chvíli. Uklidňovalo mě vědomí, že je hned ve vedlejší komnatě pod ochranou všech Strážkyň. Tedy skoro všech. Elein byla pryč a já o tom doteď ani nevěděl. To byl další důvod k tomu být naštvaný. Jak mohla jen tak odjet a nechat princeznu samotnou. Ano, Corin ji sice někam poslala, ale měla mi o tom říct.

Někdo zaklepal na dveře předtím než je otevřel je.

„Můžu dál nebo chceš být sám?" zeptal se mě Michael, když nakoukl dovnitř. Odpověď na jeho otázku byla lehká.

„Jen pojď," vybídl jsem ho. „Kdybych zůstal byť jen o minutu déle se svými myšlenkami, zbláznil bych se." Posadil jsem se do křesla u stěny s knihami a prohrábl si vlasy a podíval se na svého přítele, zda nebyl napaden stejně jako princezna a je v pořádku. Nikde jsem neviděl ani šrám na jeho tváři ani neměl zničené oblečení. Spíš vypadal stejně jako vždy. Černé kalhoty i košile s upravenými vlasy.

Michael vklouzl do pracovny a posadil se do křesla naproti mně. Nadechoval se, že mi něco řekne, když na dveře znovu někdo zaklepal.

„Dále," vyzval jsem osobu za dveřmi a doufal, že to jsou velvyslanci se zprávami o situaci, která nastala, jenže místo toho dovnitř vešla služebná s tácem v rukou a členka Galaenu, která ji doprovázela zůstala čekat u dveří. Dívka položila tác na stůl a do jednoho z porcelánových šálků nalila tmavou tekutinu. Do nosu mě udeřila známá vůně kávy.

„Hlavní kuchařka mě poslala s kávou pro vás a několika šálky navíc, kdyby chtěl ještě někdo ve vaší společnosti. Taky vás mám informovat, že princezně jiná služebná odnesla čaj na uklidnění," řekla mi služebná. Michael se natáhl po dalším šálku a dívka mu do něj pohotově nalila kávu. Sám jsem si vzal svůj šálek a napil se. Byl jsem vděčný za obchodníky z Doridalenského království, kteří sem přivezli suroviny, z kterých se tento lahodný nápoj vařil. Rozhodně jsem ho měl radši než čaj, navíc mě vždy nabyl novou energií.

„Děkuji," poděkoval jsem jí a prohlédl si ji. Hnědé vlasy měla spletené do copu a hnědý stejnokroj služek, které pracovaly v kuchyni měla špinavý. Když jsem se jí zadíval do obličeje, viděl jsem, že se jí v něm zračí únava. „Jsi z kuchyně, že?"

„Ano, Veličenstvo."

„Dobře. Běž si lehnout, ať si odpočineš. Do rána je ještě daleko."

„To nemohu, Veličenstvo. Hlavní kuchařka nás několik vzbudila, abychom jí pomohli v kuchyni kdyby někdo něco potřeboval, ale můžeme se potom vyspat přes den."

„Dobře. Pak mi za svítání doneste další kávu. Teď můžeš jít." Služebná se poklonila a následně rychle opustila místnost. Dveře se za ní ani pořádně nezavřely, když dovnitř vešla Corin. Okamžitě jsem se postavil, odložil šálek s nedopitou kávou a zamířil ráznými kroky k ní. Věděl jsem, že je to žena, ale ani to mi nezabránilo přirazit ji ke zdi vedle dveří.

„Proč Elein opustila hrad bez toho aniž bych o tom cokoliv věděl a za dobu její nepřítomnosti ji někdo nezastoupil jako princezninu Strážkyni?!" zeptal jsem se jí naštvaně. Snad poprvé jsem viděl Corin s rozšířenými oči, ať už ze strachu nebo z šoku. Podle špičky dýky, která se mi dotýkala boku jsem mohl soudit, že jsou rozšířené díky šoku. Corin stáhla dýku a zorničky jejích modrých očí se vrátily do normálu. Jednala instinktivně a málem mě bodla a zranila. Corin si odkašlala.