Living Death/CZ/česky

3. Thea

Jsem Thea Williamsová, je mi 27 let a pracuji jako zdravotní sestra. Na mém životě nebylo nikdy nic zvláštního. Pocházím z obyčejné rodiny. Společně jsme zažili lepší i horší časy, ale když se na to všechno podívám zpětně, měla jsem převážně spokojené dětství. Nikdy jsme neměli na vyskakování a bylo to hlavně tím, že jsme 3 sourozenci, ale dnes jsem radši za to, že je mám, než abych měla první poslední a vyrůstala sama.

Mám o 3 roky staršího bráchu Setha, ten už má vlastní rodinu a o 4 roky mladší sestru Jennifer, která se nedávno odstěhovala od rodičů a postavila se na vlastní nohy. Sice už každý jdeme svojí cestou, ale pravidelně se jednou týdně scházíme u rodičů. Miluji svoji rodinu a jsem vděčná, že mám v tomhle ohledu takové štěstí.

Pak jsou tu ale další aspekty života, začneme tím milostným. Měla jsem několik partnerů a pár kamarádů s výhodami, ale nic z toho nakonec neklaplo. Důvody byly různé – nevěry, nuda, vyprchalo zamilování, anebo jsme prostě jen zjistili, že jsme příliš odlišní. Ze žádného vztahu si nenesu vyloženě trauma, ale každý mě nakonec posunul někam dál.

Momentálně jsem sama a rok i sama bydlím. Zezačátku to bylo zvláštní, ale už jsem si na to zvykla a pochopila jsem, že přesně tohle jsem potřebovala. Naučit se žít jen sama se sebou a pro sebe. Zní to jednoduše, ale spousta lidí tohle neumí a po pár dnech samoty jsou zralí na antidepresiva. Taky jsem od vztahů potřebovala stopku, abych se v téhle zrychlené době plné tlaku a očekávání neztratila. Vážně mi ten singl život pomohl v tom být sama sebou a vážit si sebe se vším všudy, včetně mých chyb. Taky chci, aby mě takhle jako celý balíček kladů i záporů přijal můj budoucí přítel. Nehledám pana dokonalého, protože sama nejsem dokonalá a ani nikdy nebudu, ale chci se s něčí podporou stát nejlepší verzí sama sebe a to samé chci dělat i já pro něj. Snad nás ten osud nějk svede dohromady, protože já se nesnažím nikoho najít. Nechodím po barech, večírcích ani nebrouzdám po seznamkách. Až přijde to správné místo ve správný čas, tak se potkáme.

Dále tu máme aspekt pracovního života, ten je zajímavý. Ještě rok před nástupem na zdrávku bych nevěřila, že tam někdy skončím, ale při rozmýšlení a hledání oborů, mě to k tomu nějak táhlo, tak jsem to zkusila. A proč mě zdrávka dřív nenapadla? Možná proto, že pohled na krev mi nebyl zrovna přijemný, absolutně jsem nedávala, když někdo vedle mě zvracel, když jsme chodili nakupovat, tak jsem odmítala vzít do ruky zabalené syrové maso, protože mi to přišlo odporné a taky jsem se už od dětství šíleně bála smrti. Nikdy jsem nemohla pochopit, jak může něco jen tak skončit.

Netušila jsem, že o 2 roky později budu v rukavicích převazovat diabetické nohy, kde pacientům prsty visí na vlásku a mohou kdykoli upadnout. Taky jsem zjistila, že krev je jedna z těch „hezčích" tekutin v těle. Nikdo si asi předem nedokáže představit, co všechno je tělo schopné vyprodukovat, dokud to nevidí na vlastní oči. Zároveň jsem zjistila, že nic z toho mě nezlomilo, protože když někomu zachráníte život, tak všechny tyhle odpornosti jdou stranou a ta práce stojí za to.

Co se týče strachu ze smrti, tak ten jsem částečně porazila. Myslím si, že když má člověk z něčeho strach, tak to k sobě přitahuje. Dneska si myslím, že je to proto, aby se s tím naučil bojovat. Od té doby, co jsem začala pracovat, tak jsem se stala takovým Cháronem našeho oddělení. Ne, že bych svou práci odváděla špatně, to si nemyslím, svou práci miluju i přes celkovou psychickou a fyzickou zátěž, ale každý z nás přitahuje něco jiného. Takže tohle mě naučilo zvyknout si na to, že lidi mají omezený čas na světě. Také jsem viděla stáří v plné síle, kdy už tělo nemůže a kdy každý nádech stojí člověka tolik úsilí, jako maraton. Viděla jsem různé nemoci, jakou rychlostí dokáží udeřit a jak rychle, anebo naopak pomalu, berou lidem životní sílu. Ale když to všechno shrnu, tak ten pracovní život pokládám za velmi úspěšný. Postavila jsem se svým strachům, což mě mentálně hrozně posilnilo a během prvních 2 let v práci jsem se vypracovala na manažerskou pozici a vedla celé oddělení. Byla to výzva, někdy to bylo neskutečný peklo, ale když to člověk ustál, ten výsledek a pouto s vlastním týmem stál za to.