Living Death/CZ/česky

52. Lucas

Čtyři minuty do půlnoci a Thea otvírá oči a přitom zašeptá mé jméno. Slaboučce, potichu, přesto slovo „Lucas" rozbuší nasraností Robertsovi srdce. Pak se začne smát a mně je jasný, že je zle. Vždycky když se šílenec začne smát, je to prostě špatný znamení.

„Kdepak, lásko, ten už nám v cestě nestojí." Zašeptá jí do ucha, chytí jí pevně za zápěstí a obkročmo si na ní sedne. Thea ztuhne. Dojde jí, kdo to mluví, že se pod tíhou jeho těla a silných rukou nedokáže pohnout. Podívá se na svou ruku, kde má napíchnout kanylu a dochází jí, co právě řekl. Pohltí jí strach.

„Jak to myslíš, že už nám v cestě nestojí?" zeptá se Thea a třese se jí jak hlas, tak spodní ret.

„Je mrtvý, psal jsem jeho úmrtní list." Odpoví jí se smíchem. „Náramně jsem si to užil." Dodá a Thea myslí jen na to, jak je v háji, jak nemůže čekat, že se někdo během chvilky objeví v jeho dveřích a pomůže jí. Ona sama přece neví, kde je, nebo jak se sem vůbec dostala. Snaží se vybavit si poslední vzpomínky, ale má je dost v mlze, i díky alkoholu.

„Znělo to, jako kdybys měl s jeho smrtí něco společného." Zašeptá Thea a ukápne jí slza. Začínám se modlit, aby mu za ty zbývající 3minuty nedala důvod k tomu, aby jí jakkoli ublížil. Modlím se, aby hrála poslušnou dívku, aby na ty 3 minuty ukojila jeho pochroumanou mysl falešnou nadějí.

„Udělal bych cokoli, abychom byli konečně spolu." Odpoví jí a olízne jí tvář. Thea se začne třást strachy a odporem. Nedokáže ještě pořádně ovládat svou mysl a tělo, všechny myšlenky jí putují hlavou zpomaleně.

„Proč to děláš?" Zeptá se ho se slzami v očích.

„Protože patříme k sobě." Odpoví jí a dívá se jí zasněně do očí. „A neplač, nechci ti ublížit." Řekne a povolí jí ruku, aby jí utřel slzy. Thea se v tu chvíli pokusí dostat z jeho sevření, ale je příliš slabá, takže Roberts nemá moc práce s tím, aby jí opět pevně uchopil.

„Co to děláš?" Vyjede na ni. „Se mnou budeš šťastná, budeš mít všechno, co si budeš přát! Udělám pro tebe cokoli!"

„Tak mě pusť." Zaprosí Thea.

„To nedokážu, když už tě mám konečně tady." Odpoví jí. „Stačí, když tomu dáš šanci a uvidíš, že nám spolu bude dobře." Chytí ji přitom rukou za bradu a otočí ji směrem k sobě, aby se na něj musela dívat. „Co na to říkáš?" Odpoví jí a Thee konečně dojde, že bude muset přistoupit na jeho hru, aby se ochránila. Dokáže to, vydrží to. Ale musí našlapovat opatrně.

„Dobře, zkusíme to, ale nemůžeš mě tady držet násilím. Dáme tomu trochu času, přirozený volný průběh." Odpoví mu něžně a snaží se to uhrát, jak jí to jen tenhle stav dovolí. Roberts o tom chvíli uvažuje a pak si povzdychne. „Nemůžu ti dát víc času, je to rok a stejně ho máš pořád v hlavě." Odpoví jí.

„Lucase?" Zeptá se a tím sešlápne minu.

„Očividně ho tam máš i teď, když tu jsem s tebou já! Když se tě dotýkám já!" Vyjede na ní a jeho frustrace, nasranost a šílenost narůstá. Zbývají dvě minuty.

„Ale tohle přece nejde nijak ovládnout, nemůžeš si vynutit něčí lásku!" Zakřičí na něj Thea zpátky, protože ví, že už nemá co ztratit. Jeho výraz se ze zamilovaného šílence mění pouze na šílence, jeho oči zchladnou a výraz ztvrdne. A já mám zase strach a mnohem větší, protože vím zhruba o sekundu dřív, co se stane. Vím to z jeho myšlenek a odpočítávám poslední vteřiny do návratu.

Natáhne se k nočnímu stolku a vyndá další ampulky ketaminu. Zasedne Thee ruce a trup, natáhne kapalinu do stříkačky a vpíchne jí to přímo do kanyly. Modlím se, že si to rozmyslí a bude ji chtít jen omámit a uspat, jako předtím, ale jeho myšlenky jsou kruté.