Bože! Je mi skvěle! Život přeci jen ještě umí chutnat sladce. Ani se mi nechce otevírat oči, chci si v mysli opakovat včerejší noc pořád dokola! Přijdu si jako puberťačka po první puse s její první láskou. Usměju se, cítím to vzrušující mravenčení v celém těle. Ten pocit, kdy se člověk těší, co ho dál čeká. Pomalu otevřu oči a podívám se vedle sebe. Leží tam a dívá se na mě s úsměvem.
„Dobré ráno." Zašeptá a políbí mě na čelo, pak na tvář a nakonec na rty, kde setrvá o chvilku dýl. „Jak se ti spalo?" Zeptá se mě.
„Skvěle." Odpovím s úsměvem a protáhnu se. „Ale to probuzení je ještě lepší."
„Jo? Pořád se ti líbí co vidíš?" Provokuje mě.
„Mmhhmm, ano a hodně." Zavrním. Lucas se ke mně přesune a začne mě líbat na krku. Takový rána si nechám líbit. Pomalu se přesouvá níž a mě začne zvonit telefon.
„Realita volá." Řeknu otráveně a natáhnu se pro mobil. Je to hovor z práce. Staniční se ptá, jak se mám a zda se od neděle vrátím normálně do práce. Odsouhlasím to, sice mi teď to volno nevadí, když ho mám s kým trávit, ale nechci, aby ostatní holky měly kvůli mně moc přesčasů, mají i svoje život mimo práci.
„Vážně tam musíš už v neděli?" Zeptá se mě Lucas
„Ano, nemůžu se s tebou věčně válet v posteli." Na malý okamžik se mu v tváři mihne zvláštní výraz, ale je okamžitě pryč a usměje se.
„Kdo říká, že se budeme válet." Odpoví a vrhne se na mě.
„Ne, doooost, potřebuju ranní návštěvu koupelny!" směju se a ač nerada, tak se vymotám z jeho sevření a vylezu z postele. Do háje, nemám nic s sebou, a tak se zaseknu na cestě do koupelny.
„Co se děje? Chceš společnost?" šibalsky na mě mrkne. S úsměvem protočím oči.
„Nemáš náhradní kartáček?" zeptám se s nadějí. Místo odpovědi vstane a jde ke mně, chytne mě za ruku a jdeme spolu do koupelny. Otevře zásuvku pod umyvadlem a tam je nový ještě zabalený kartáček na zuby, přesně ten, co používám, dokonce i moje oblíbená pasta.
„Ručník a osušku máš tady na komodě a měla bys tu najít všechno, co potřebuješ." Políbí mě do vlasů.
„Páni, nevím, jestli je to neskutečně pozorný, nebo děsivý." Jsem vážně překvapená, mile překvapená. Lucas mi předhodí zase jen ten jeho poloúsměv. Dělá to úmyslně, aby mi vygumoval mozek?
„Zatím objednám snídani, co by sis dala?"
„Mají wafle? S cukrem, skořicí a nutellou?" Jen na ně pomyslím a dojde mi, jak obrovský hlad mám.
„Budou na tebe čekat, až budeš hotová. A nějaké oblečení najdeš v šatně, snad ti to bude." Usměje se a nechá mě v koupelně.
Po ranní hygieně se odhodlám navštívit jeho šatník a jsem znovu překvapená, když tam vidím několik kusů dámského oblečení a v mojí velikosti. Páni, je vážně vybavenej. Navíc jsou to dokonale obyčejné věci, které mám nejradši. Jednobarevná trička bez potisků, nanejvýš s logem dané značky, několik tmavých a černých kalhot a džín, dokonce spodní prádlo a ponožky, včetně krásně teplých, které se perfektně hodí na válení se doma a koukání na zimní počasí z okna. Na konci šatníku je dokonce i pár večerních šatů a společenských bot. Je tady toho asi víc, než mám vůbec doma. Lucas se asi zbláznil, ale zároveň jsem uvnitř nadšením bez sebe. Takhle mě nikdy nikdo nerozmazloval.
Když už se dostatečně pokochám v šatně a konečně se i obléknu, zamířím za Lucasem. A rozmazlování pokračuje. Na stole na mě čekají 3 naprosto perfektní wafle, přesně jak jsem si je přála. Voní snad přes celou místnost a vedle nich je ještě horké kakao. Tohle je ráj.
ČTEŠ
Living Death/CZ/česky
Romance„Tak kam mě vezmeš? Nahoru nebo dolů?" Zeptá se a opět jí na tváři hraje úsměv. „Kam bys chtěla?" Zeptám se jí. „Klidně bych zůstala s tebou, jsi docela sympaťák a navíc sexy." Začnu se smát, naposled jsem slyšel vlastní smích právě s ní. Kéž by tak...
