Ztracené znamení

3.

Snape ji za sebou vlekl temnou chodbou. Vztekala by se, ale na to jí už nezbývala žádná síla. Zápěstí, pevně podmaněné v jeho dlani, ji začínalo bolet. Kombinace tlumícího lektvaru, výbuchu a psychického vypětí si vybírala svou daň. I kdyby ji vedl jako obětního beránka přímo samotnému Voldemortovi, stěží by to vůbec zaznamenala.

Okruh důsledků se začal rozšiřovat. Z Harryho a Rona se postupně přenesla na rodiče, prarodiče, přátele i členy Řádu. Pro všechny představovala hrozbu. Smrtijedi o tajemstvích svého pána mluví dobrovolně jen zřídkakdy. Většina vedlejších účinků znamení zla mohla být všem, včetně jeho stoupenců, naprosto neznámá.

Bylo by vůbec možné, aby ji sledoval? Mohl by snad vidět jejíma očima? Slyšet co si myslí? Přestože se všechno podobalo spíše konspirační teorii, věděla, že je to možné. Několikrát byla sama svědkem Harryho vizí, slyšela o jeho snech, byla tam, když zachránil Arthura. Když tyto schopnosti ovládal Harry, mohl snad podobné věci vidět i Voldemort u svých stoupenců?

Bylo to až příliš velké riziko. Už nikdy se nebude moci vrátit domů, na Grimmauldovo náměstí nebo do Doupěte. Nebude moci následovat své přátele, kamkoli je osud vyvoleného zavede. Nemohla by je ohrozit, ne vědomě. A to ani za podmínek, že všechny její teorie byly jen teoretické předpoklady. Vedle Harryho představovala hrozbu celému světu, narušovala bezpečí, které jakožto vyvolený celé zemi zvěstoval. 

Pevný stisk najednou povolil a ona zavrávorala. Až nyní si všimla, kde se nachází. Hleděla do kamenné tváře chrliče, ochránce ředitelových komnat.

"Citronové bonbony." štěkl Snape po kamenné soše, která poslušně odskočila z cesty. Teprve tady, částečně díky ustupujícím účinkům tišícího lektvaru, si Hermiona uvědomila jak vypadá. Vlasy měla pořád úplně mokré a ani zbytek jejího oblečení nebyl zrovna nejsušší. Triko se na ní lepilo a na zádech měla od vlasů mokrý flek.

Těžce pochybovala, že by události dnešního dne a parnou sprchu její líčení přežilo bez újmy. Obyčejné černé tričko doplněné o staré kalhoty jejímu sebevědomí nepřidávaly. Tiše se pomodlila, aby neměla řasenku až na bradě a na zadku díru. Většina jejího oblečení zůstala bezpečně skryta pod provlhlým černým pláštěm, přesto ji ale nezakrýval dokonale. Ve snaze zachránit situaci, si prohrábla mokré vlasy, setřela vlhké tváře a uhladila černé tričko. Bez valného výsledku. Odevzdaně si povzdechla.

Snažila se soustředit na fakt, že má teď výrazně větší problémy, kterými by se měla zabývat. Mlčky prošla Snapem otevřenými dveřmi vedoucími do ředitelovy pracovny.

"Dobrý večer." pozdravila rychle, když si uvědomila, že na ni ředitel starostlivě, přesto nechápavě hledí.

"Slečno Grangerová, Severusi, co Vás..." 

Snape se neobtěžoval vysvětlováním. Popadl její paži a vytáhl ji směrem k řediteli. Hermiona se jen prudce nadechla, překvapená nečekaným pohybem, který jí donutil udělat krok vpřed.

"Já..." začala koktat a cítila jak rudne. 

Co tady k sakru dělá? To jí ten parchant skutečně vzal k řediteli? Měla by být snad vyloučená? Zlámat hůlku, zbavit se důkazů a vyváznou bez újmy. Hermionu hořce napadlo, že přesně tohle mají Zmijozelští v krvi. Nebylo tomu zase tak dávno, kdy Tom Raddle za své činy nechal se školy vyloučit Hagrida. V duchu si vyčítala, že za Snapem šla. Co vlastně čekala? Že jí pomůže? 

K jejímu vlastnímu překvapení ovšem věci nabraly naprosto neočekávaný směr. Dřív, než ředitel stačil cokoli namítnout vytáhl si rukáv a zvedl před ředitele bělostné předloktí. Pohled plný zklamání, který se doposud upíral na Hermionu vystřídalo naprosté ohromení.