Ztracené znamení

14.

Té noci spala Hermiona, na rozdíl od Severuse, jako nemluvně. Pondělní den ji příjemně unavil a ona usnula klidným spánkem spravedlivých.

Zato Severus se po dlouhé hodiny mlátil z jedné strany postele na druhou a nemohl nalézt klidu. Po dvou dlouhých hodinách urputného převalování, své snažení o spánek vztekle vzdal. Celé jeho tělo křičelo po uvolnění, které mu pod zvrhlou představou odmítal dopřát. Poslední záchranou, na kterou upínal své veškeré naděje, byl Bezesný spánek. Lahvičku s lektvarem vytáhl z nočního stolku a její obsah do sebe bez zaváhání obrátil. Protentokrát ovšem trvalo déle, než se dostavily očekávané účinky a ani poté, nebyly nikterak silné. Když už se mu konečně podařilo usnout, pronásledovali ho až příliš sladké sny o nahém těle Hermiony Grangerové.

Poté co se probudil snad po tisící, rezignovaně vstal a zabouchl se v koupelně. Pod stejnou sprchou, před kterou ji před nedávnou dobou viděl, zanedlouho došel slastného vrcholu. Znechucený vlastní zhýralostí se vrátil do postele a konečně se mu podařilo usnout hlubokým spánkem bezesným.

~

Hermiona vstala relativně brzy. Severus se předchozího večera u krbu neukázal a tak neměla mnoho důvodů zůstávat nad knihou příliš dlouho do noci. Po dlouhé době odpočatá, se beze spěchu upravila, oblékla a vyrazila z pokoje.

Přestože bylo teprve kolem půl sedmé, Snape byl pryč. Vzhledem k faktu, že ještě nepožila lektvar a byla stále na živu, se dovtípila, že nemůže být pryč zase tak úplně, přesto neměla odvahu ho v komnatách hledat. Ať už byl zavřený v laboratoři, učebně nebo nedej bůh v koupelně, rozhodně nebylo bezpečné po něm pátrat.

Pravdou bylo, že si dal pořádně záležet, aby byl pryč. Po včerejších událostech bylo jeho jediným cílem se jí vyhnout. Záměrně vynechal i posezení u krbu, neměl tedy žádné aktuální informace o tom, jak nebo kdy by se jí mohl eventuálně zbavit nadobro.

Přiváděla ho k šílenství. Z celého srdce si přál zapomenout na ni, i na tu rudovlasou dívku, kterou mu tolik připomínala.

Hermiona se s povzdechem a lokem z purpurové lahvičky pomocí krbu přenesla na pokoj číslo jedna. Nepříliš překvapivě byla na snídani dřív než oba chlapci a tak si našla místo vedle Ginny, která si živě povídala s nějakými svými spolužáky. Občasně se do konverzace zapojila, většinu času si ovšem kontrolovala úkoly.

Chlapci na snídani přiběhli na poslední chvíli, ještě celí rozcuchaní a rozespalí.

"Ron zaspal..." konstatoval Harry a udýchaně dosedl ke stolu.

"Tak proč jdeš pozdě ty?" povytáhla na něho obočí Hermiona.

"Víš jak je těžký ho vzbudit?" vykřikl rozhořčeně a začal si na talíř spěšně nakládat jídlo. Ron za celou snídani nepromluvil. Vypadal, jakoby spolkl zubní kartáček a během několika vteřin se chystal opět usnout.

Vyučování toho dne proběhlo stejně jako předchozí den. Hekticky a bez katastrof.

Když se Hermiona později odpoledne rozloučila se svými dvěma přáteli s výmluvou, že musí ještě do knihovny, vrátila se zpět do komnat ve sklepení. Opět byly prázdné. Vzhledem k účinnosti lektvaru, teď ovšem nedokázala určit zda je v komnatách skutečně sama nebo ne. Zavřela se tedy v pokoji, odhodlaná pokročit v práci se starou alchymistickou bichlí, aby mohla večer u krbu vytáhnout nějaké poutavé téma.

Jakmile opustila klid svého pokoje, shledala, že je celá místnost prázdná a krb naprosto vyhaslý. Svižně mávla hůlkou, aby se ztracený oheň rozhořel a usadila se na svém typickém místě na pohovce. Večer ovšem strávila o samotě. Severus laboratoř neopustil ani na jedinou vteřinu a o jeho stálé přítomnosti jí svědčil jen její stále přítomný život.