Případ tří pistolí

Kapitola 29: Dost nám to pomůže

29.dubna 2036- pondělí, Paříž
   Valméras se probudí do nádherného dne. Ještě netuší, jak moc bude tento den hektický a bohatý na události. Netuší, že si tento den bude pamatovat ještě hodně dlouho a s celou řadou různých detailů.
    Jen co Valméras kolem deváté dorazí do kanceláře, vidí několik  svých inspektorů. Lucas, Marais, Armandi a Lescaut se napjatě dívají na svého šéfa. Valméras se rozhodne pozvat je k sobě až za chvíli. Teď musí zbavit Beaucoupa břemene vedení případu.
   „Ahoj, jsem zpátky... Jak to šlapalo?“ zeptá se Valméras a přejde k Beaucoupovi.
  „Dařilo se mi docela dobře… Nikdo z vedení se zde moc neukazoval. Učinili jen několik telefonických dotazů, proč bylo nutné prohledat byt pana Reniéra na Hochově třídě za nepřítomnosti paní Reniérové. Vysvětlil jsem to nutností objevit Reniérovu pistoli. Taky jsem se omluvil paní Reniérové za tvoje chování.“
   „To nebylo nutné.“
  „Já myslím, že jo… Máš pár bodů k dobru. Uvidíš, že teď bude Vivian mnohem klidnější… Byl u toho i Moretti.“
   „No nazdar… Ale jak tak o tom mluvíš, asi máš pravdu. Nemusel jsem na ni tak vyletět… Jinak jsi udělal to, co bych udělal i já. Je vidět, že jsme příbuzní… A co se dělo dál?“ Valméras se usadí znovu do své ho křesla a Beaucoup obsadí protější židli.
   „Armandi se dnes ráno o své vůli vydal na stavební úřad městské části Montmartre, aby zjistil historii toho domu na Lepicově ulici. Vzpomněl si na poznámku inspektora Lucase, že je v bytě pana Serreta slyšet téměř vše, ale v ostatních bytech neslyšel nikdo téměř nic,“ Beaucoup si na krk nasadí svůj kolárek.
  „Je to chytrý mládenec,“ poznamená komisař.
  „Tady ti ještě musím předat zprávy o sledování paní Reniérové a pana Morettiho… Je zde výslech několika lehkých žen a další informace,“ Beaucoup podá Valmérasovi několik listin.
  „To si přečtu později... Řekni mi, je ještě něco, co bych měl vědět?“
  „Někdo se mě pokusil sledovat,“ Beaucoup se tváří, jako by takové věci byly zcela normální.
   „Cože?!“ Valméras málem převrhne kancelářskou židli, jak vylítne.
   „Ano... A nebyl to nikdo od vás. Znám ty muže z vnitřního stejně dobře jako ty, ale tohle rozhodně nebyli oni. Hádal bych spíš na členy mafie… Šli za mnou dva a byli mnohem opatrnější, než bývají vaši pánové. Během svého krátkého působení jsem se nikde moc neukazoval, ani jsem nevydával příliš mnoho příkazů... Snažil jsem se, aby nikdo nepojal žádné podezření... I přes mou opatrnost mě sledovali až k domu, kde bydlím… Jakmile zjistili, kde žiju, a nikde kolem mého bytu ani v něm…“ vypráví své příhody Beaucoup.
    „Oni se ti vloupali do bytu?!“ vyděsil se komisař Valméras.
   „Naštěstí se mi nic nestalo... Jeden mě trochu přirazili ke zdi, čímž mi vzal na několik sekund dech, ale já jinému z nich podrazil nohu. Ten chlapec se skutálel ze schodů a odkulhal... Když jsem přišel do bytu, bylo všechno zpřeházené, ale nikdo nikde... Hned jsem volal inspektoru Lunovi a zdokumentoval s ním celou tu spoušť... Ale nech mě pokračovat, když se když zjistili, že kolem mého bytu ani v něm není ani památky po ženě, vzdali svou snahu mě sledovat,“ Beaucoup si upraví oblek.
   „Poznali, že se zmýlili… Původně nejspíš chtěli sledovat mě,“ zabručí Valméras.
   Nelíbí se mu, co se děje.
   Nicolas Beaucoup se pousměje: „Taky si to myslím.“
  „Díky za tvoji námahu… Moc se omlouvám za to, do čeho jsem tě nechtěně navezl,“ omlouvá se Valméras.
   „To nic… Stejně jsem si říkal, že to chce předělávku. Teď mám důvod,“ Beaucoupův optimistický přístup zvedne Valmérasovi náladu.
    „Kdybys potřeboval pomoc, řekni mi,“ prohodí Valméras.
   „Jasně… Bůh tě provázej, ochraňuj a žehnej ti i nadále,“ popřeje kněz komisaři.
   „Tobě přeju to samý.“
  Oba muži se rozloučí a Beaucoup za okamžik tajně opustí Valmérasovu kancelář a následně i budovu.
    Valméras obrátí svou pozornost ke zprávám na svém stole.
     První přijde na řadu Lescautova zpráva.
  Od zahájení oficiálního sledování Lescaut nespustil Vivian Reniérovou z očí a pravidelně se střídal s některým svým kolegou. Do soboty paní Reniérová chodila na běžné pochůzky. Nakupovala, navštěvovala známé a přátele, přijímala běžné hovory. Občas poseděla sama v některé kavárně či restauraci. Po obědě se každý den vydávala na předměstí, kde v jednom domě trávila pokaždé zhruba deset minut a následně se vrátila na Hochovu třídu. Zpráva obsahuje přesnou adresu a popis domu, který Vivian navštívila.
    V sobotu se sledovaná dáma sešla s Morettim v kavárně nedaleko Čiperného králíka. Oba potom zamířili do ulice Saint-Vincent. Zde se zastavili u černého chevroletu s pařížskou poznávací značkou. Rychlým dotazem na registru vozidel Lescaut zjistil, že automobil patří do vozového parku registrovaného na jméno Giovanni Lori.
  Moretti mluvil s řidičem toho vozu. Žádný z policistů neslyšel, co si povídali. Inspektoři stáli příliš daleko. Pokud si chtěli zachovat nenápadnou vzdálenost mezi sebou a sledovanými osobami.
   Paní Reniérová spolu s panem Morettim zamířili do centra Paříže k restauraci v ulici l’ Aubreuvoir. Zde ti dva vydatně poobědvali. Moretti objednal taxi a se svou společnicí se nechal zavézt do ulice Maxe Jacoba. Před domem se domluvili, že se v neděli znovu sejdou a nakonec se rozloučili.
   Taxikář odvezl dámu na Hochovu třídu. Doma se chvilku zdržela a zavolala svého šoféra. Zamířila opět na předměstí Puteaux. Nechala řidiče zajet do ulice Rougeta de Lisle před dům číslo 25. Tento dům Vivian navštěvovala každý den během doby, co ji sledovali. Zvenčí je ten dům barabizna na spadnutí a nachází se kousek od železniční tratě. Žádný z inspektorů nešel dovnitř, aby nevzbudil nežádoucí pozornost.
   Po deseti minutách Vivian znovu vyšla  a vrátila se domů. Večeřela doma a pak se uložila ke spánku. V neděli byla Vivian spíš doma. Přijímala běžné zdvořilostní návštěvy s vyjádřeními upřímné soustrasti. Mezi těmito lidmi byl i pan Moretti a komisař Valméras.
   Valmérasovi prolétne hlavou: „Nicolas mě zahrál dokonale.“ a znovu se ponoří do čtení.
  Vivian navštívila stejný dům jako předtím. Večer se věnoval malému karetnímu kroužku, který rozpustila až kolem desáté večer.
     Krátkým výslechem u velmi upovídané hospodyně v domě paní Vivian Reniérové se zjistilo, že dům, který paní Reniérová navštěvuje, patřil kdysi Vivianině tetě z matčiny strany. Tato žena odkázala Vivian onu ruinu. Vivian tam dříve chodila jen jednou za několik let, aby si zavzpomínala na dětství. Lescaut pověřil pátráním ohledně vlastnictví toho domu Armandiho.
   David Marais psal, že Morettiho sobota se podobala té, kterou měla i paní Reniérová. Rozdíl byl v tom, že tajemník ministra vnitra se po celý zbytek soboty a značnou část neděle nehnul z bytu. Seděl doma a podle správcové zasvěcoval svého syna do tajů pokeru, k čemuž pozval pár Vincentových přátel. Společnost doplnilo několik známých Morettiho seniora. Inspektor Marais viděl ty lidi přicházet a odcházet.
   V neděli odpoledne se setkal s Vivian, kde měl tu pochybnou čest vidět komisaře Valmérase. Po odchodu z Vivianina domu se Moretti najedl a večer to dokonale zakončil v prvotřídním utajeném nevěstinci „U Lili.“ Zde si Moretti užíval až do brzkých ranních hodin užíval náklonnost jisté Gigi.