Případ tří pistolí

Kapitola 35: Pohřeb

1. května 2036- středa, Paříž
  Na mnoha místech světa se oslavuje Svátek práce dnem volna. Komisař Jean Valméras se svým týmem však pilně pracuje již od časného rána.
   Včera (30. dubna 2036) v pět hodin odpoledne vyslechl komisař Giovanniho Loriho, který se probral z narkózy po operaci, která mu prakticky zachránila život. Valméras s mladým Lorim mluvil v jeho pokoji a mladík komisaři potvrdil  vše, co už řekla Vivian Reniérová. Doplnil jen několik detailů stran svého seznámení s Reniérem.
  Jakmile byl Valméras s Výslechem hotový, velel zatčení Novella, Morettiho, Martiala, Revlona, Norise a Reolla, kteří půjdou za své nelegální finanční aktivity půjdou za mříže na hezky dlouhou dobu.
   Každý zatčený se vzpouzel. Sotva je Valméras „trochu umravnil“ stiskem své silné ruky, ti chlapi zkrotli. Po tak citelném zásahu se omezili na chrlení jmen, která Valméras při křtu jistě nedostal, ani by se s nimi nikde nechlubil, neboť se jednalo o slova vrcholně urážlivá než pochvalná. Na takové chování si Valméras už dávno zvykl.
    Komisaři Valmérasovi se nevyplácelo chodit domů. Přespával na komisařství ve služební místnosti. Když někdo potřeboval vystřídat u výslechu, milerád se s dotyčným vyměnil. Policisté vyslýchali ty výtečníky dlouho do noci.

   Komisař dokončuje poslední výslech někdy kolem druhé ráno 1. května. Teprve nyní všichni tři bankéři spolu s ministrem vnitra, jeho sekretářem a s panem Reollem přiznají korupci a mnoho dalších nepoctivých příjmů. Je toho dost na soud a na neuvěřitelně vydatné novinářské žně.
   Valméras nemá v úmyslu pustit kohokoli z obviněných ze spárů ani na zlomek sekundy. Nikdo z viníků nezůstane na svobodě. Tento skvělý lov potěší nejen Valmérase, ale i jeho kolegu Edmonda Lapointa. Lapoint sám vyslýchá některé Valmérasovy „klienty“ a přihraje Valmérasovi své další materiály o těchto mužích. Komisař svému příteli také pomáhá tím, že mu předá kopie potřebných dokumentů a platné doznání všech zločinů, jichž se dopustili.

V jednu odpoledne 1. května 2036 vyrazí Valméras v doprovodu Giuseppa Loriho do nemocnice, kde navštíví Giovanniho Loriho.
   Komisař nechá otce a syna na pokoji samotné, aby si po libosti popovídali.
  Don Lori si plně uvědomuje, že by svému synovi případným únosem nebo umožněním útěku z nemocnice velmi uškodil. Proto Valméras dovolí těm dvěma mluvit v soukromí nemocničního pokoje.
  Později se Valméras s Lorim seniorem posadí v nemocniční kantýně za účelem občerstvení.
   „Done Lori, proč jste mě nechal sledovat svými lidmi?“ zajímá se Valméras.
   Komisař si již dávno spočítal, že tehdy v parku Monceau i v Beaucoupově případě prováděli sledování právě Loriho lidé.
   „Musel jsem vědět, jak jste daleko a zda nezapomínáte na mého syna… Když jste moje nejlepší muže setřásl, řekl jsem si, že nechám věcem volný průběh… Přesto jsem vás dal sledovat ještě jednou, ale mí lidé se nechali oklamat podobou jiného člověka s vámi.“
   „To byl můj bratranec Nicolas, je kněz… Vyprávěl mi, jak mu vaši chlapci převrátili byt vzhůru nohama a ještě utekli… Myslel jsem, že mafie, zvlášť italská, uznává posvátnost kněžského stavu i jeho příbytku,“ Valméras se napije kávy.
    „Ručím vám za to, že tuto chybu mí hoši napraví a požádají o řádné odpuštění,“ Lori senior si vychutnává lahodný hrozen vína.
   „Dobrá… Víte o tom, že paní Reniérová nechala odstranit jednu prostitutku?“  Valméras pohlédne na starého mafiána přes okraj zvednutého hrnku s kávou.
   „O tom vím jen velmi málo, téměř nic… Tohle byl Giovanniho podnik a já mu do toho nemluvil… Když jsem se dověděl o smrti té ženy, spočítal jsem si, že je to pouhý trik… Vy byste ji nikdy nenechal jen tak zemřít.“
   Komisaře zahřejí slova starého muže až do hloubi srdce. Rozloučí se s panem Lorim seniorem a vrátí se na komisařství. Komisař nemá důvod zadržet dona Loriho. Ten muž není z ničeho obviněn a může tedy jít, kam chce.