1.Kapitola/Příjezd

1.3K 62 5
                                    

Cesta ubíhala celkem rychle, a to jsem se bála že se budu v autobuse nudit. Pozorovala jsem krajinu která mi utíkala před očima.Víčka se mi začali přivírat. Ne Cassie, teď už nemůžeš usnout! Okřikla jsem sama sebe v hlavě.Nesmím hlavně usnout to by nedopadlo dobře.Opět jsem se zaměřila na krásu krajiny a byla jsem nadšená že tu budu celé prázdniny.V téhle nádherné přírodě.Už mě nebavilo žít ve městě..Hluk, spoustu lidí, špatný vzduch.To vše mi začínalo vadit.A o škole radši ani nemluvím.Musela jsem se hodně snažit abych měla dobré vysvědčení jinak by mě naši za Maxem nepustili, taky to stálo hodně prošení a škemrání.Nakonec řekli přece jen ano.S Maxem jsme se znali od malička, i když je o pět let starší vždy jsme si perfektně rozuměli.Chodil k nám domů a já ho vždy donutila si navléct moje šaty, pak jsem vyhrabala mamky boty na vysokém podpatku a musel v tom chodit a předvádět se mi jako na módní přehlídce.Musela sem se tomu tlumeně zasmát.Pár lidí v autobuse se na mě otočio ale já si toho nevšímala.Pak když oslavil 20 narozeniny si koupil barák na samotce a tam žije cca už dva roky.Když se odstěhoval byl to pro mě zlom..v podstatě jsem byla skoro furt sama.Jsem občas dost samotářská.Ano našla jsem si pár kamarádek ale nebylo mezi náma to pouto jako mezi mnou a Maxem. Od té doby jsem ho viděla jen párkrát.Momentálně už je to víc než rok co jsem ho neviděla proto se tak těším.Nechala jsem se ještě chvíli unášet myšlenkami a pak jsem zase začala pozorovat ubíhající cestu. Po necelých deseti minutách už sem viděla zastávku kde mám vystoupit.Rychle jsem čapla batoh a svůj mega-obrovský kufr a rychle si běžela stoupnout ke dveřím.Cítila jsem se jak malá holka, která má dostat nějaký dáreček! Skoro jsem až poskakovala.Konečně mi autobus přibrzdil..rychle jsem vytočila a rozhlídla se kolem.Vytáhla jsem z kapsy telefon a začala vyťukávat SMSku. Jsem tu, kam mám jít? :) Ani ne za půl minuty odepsal. Jdi do kopce a u prvního rozcestí na mě počkej. :P.. OK, vydala jsem se do kopce. Po mé levé straně se rozprostíral les ..ach ten čistý vzduch! Zhluboka jsem se nadechla a při chůzi se dál rozhlížela.Napravo byli pole, kam jen oko dohlédlo.Pochodovala jsem odhodlaně do kopce ještě asi pět minut než mi došel dech.Ano, mám mizernou kondici měla bych s tím něco dělat, ale i přes to jsem dál šlapala než jsem nenarazila na to rozcestí.Sedla jsem si na kufr a batoh sundala ze zad.Rozhlížela jsem se po tomto kraji a hned mi bylo jasné kde chci žít.  Chci žít na venkově daleko pryč od shonu města. Všude okolo mě bylo tolik kytek..Začala jsem je trhat a splétat z nich věnec a světe div se celkem se mi podařil.Posadila jsem si ho hned na hlavu a měla z něj radost.Najednou mi před nosem zastavilo auto, celkem jsem se lekla. Pak jsem slyšela už ten známí hlas. "Hej, ty blonďatá princezno nehraj si tu na vílu a naskoč!" Srdce mi poskočilo. "Maxi! Ahoj." Rychle jsem vstala  hodila na zadní sedačku můj batoh a kufr.Rychle jsem oběhla auto sedla si na sedačku spolujezdce, a vřele se na něj usmála. Byl stále stejný.Měl husté hnědé vlasy vyčesané nahoru přesně tak jak se to teď nosí, jeho zeleno-hnědé oči jiskřili radostí. "Nevím jestli je to tím věnečkem, ale proměnila se nám do krásy za poslední rok ." Usmál se a odhalil svůj perfektní chrup. Byla jsem rudá i za ušima. "Ale nekecej jo? A jedem chci se podívat do tvého bejváku." "Rozkaz paní Diktátorská!" Zasmál se a já ho praštila do ramene.Chytil se za něj a udělal grimasu jak moc ho ta rána zabolela i když ve skutečnosti nezabolela. "Síly ti moc ale nepřibilo." Vyplázl na mě jazyk."Na to že je ti 22 se stále chováš jako malej spratek." Poznamenala jsem."Hlavně že ty jsi ve svých 17 letech strašně dospělá.." Popíchl mě ze srandy. Takhle jsme se vždy pošťuchovali  ale nikdy jsme to nemysleli vážně. Konečně jsme se rozjeli, Maxův dům byl vzdálený ještě asi tak čtyři km.Celou cestu jsme klábosili o cestě o tom co se přihodilo mě i jemu za ten čas co jsme se neviděli a já byla konečně doopravdy šťastná že můžu být se svým nejlepším kamarádem.


_____________________________________________________________________________
Doufám že se vám má 1.kapitola líbila.Budu ráda když jí ohodnotíte nebo okomentujete :) !

Děkuji!

InviolableKde žijí příběhy. Začni objevovat