25.Kapitola/Bez nálady

298 30 0
                                    

Probouzím se. Vstávám a jdu do koupelny, Max už tu není.Sprchuji se a myslím na včerejšek, stále myslím na včerejšek.Dokonce se mi o tom zdálo.Nemohli jsme se se na Petera doklepat, má asi tvrdé spaní.Dnes kašlu na na to co si o mě budou myslet lidi na snídani.Beru si tenisky a pohodlné bílé šaty.Mám je nad kolena. Přicházím na snídani poslední, nikdo ještě nic netuší.Musí se to ale dozvědět, proto cinkám lžičkou na skleničku a říkám co se přihodilo včera v noci.Mají právo to vědět, ještě je upozorňuji aby se vyhýbali v noci lesům.Pak už se konečně pouštím do snídaně. Alessio přichází chvíli po ukončení mé řeči, také asi moc nespal.Sedí jako tělo bez duše, občas prohodíme pár slov ale to je vše.Po snídani jdeme hledat Petera.Narážíme na něj na nádvoří.

"Musíme s vámi mluvit." Peter se na na mě otáčí.

"Minutku výsosti." Začínám chytat tik do oka.

"HNED!" Křičím, Alessia můj křik nevykolejil zato všechny ostatní na dvoře ano.

"Jistě, jistě." Peter okamžitě sklopil zrak.Odvedli jsme ho stranou.

"Včera v noci se po nocích potloukali stínové.A přivezli ostatky...zvědů."Při vzpomínce na zmasakrovaná těla se mi zvedá žaludek. Podávám Peterovi dopis.Rychle si ho čte, nakonec v jeho obličeji vidím mírnou úlevu.Nechápala jsem proč.

"Hm, alespoň malé štěstí máme."

"Jaké proboha?" Ptá se Alessio?

"Posílal jsem šest zvědů.." Najednou jsem měla alespoň malou naději že se poslední zvěd vrátí.

"Musíme to tam jít prozkoumat." Říká Peter.

"Nemusím jezdit?" Ptám se.

"Jestli nechcete nemusíte." Odpovídá Peter. Alessio se nadechoval něco chtěl říct ale pak zase pusu zavřel.Asi chtěl zůstat tady se mnou ale někdo je na to místo musí dovést. Nechtěl mě nechat samotnou.Ani já jsem moc nechtěla být sama.Pokaždé když se ocitnu sama myslím jen na to.Nakonec se loučím s Alessiem a mířím do stájí za Torosem. Vysedávám na něj a bořím hlavu do jeho hřívy.Říkám mu co se mi přihodilo a on mě jako vždy poslouchal.Cítila jsem z něj klid.Nakonec jsem z Torose slezla a začala ho hřebelcovat.Asi byl unavený protože si lehl, vykašlala jsem se na hřebelcování, schoulila jsem se k němu a pokojně usnula.



_______________________________________________________

Vím, vím. Kratší část ale snad to nevadí :)

InviolableKde žijí příběhy. Začni objevovat