Inviolable

14.Kapitola/Noční výlet

Mířila jsem přímo do jídelny když mě zastavila nějaká služebná.

"Výsosti, takhle jít na večeři nemůžete.Běžte se honem převléknout, na večeři bude spousta významných hostů!" S povzdechem jsem zamířila po schodech nahoru, nohy mě boleli a já si v duchu přísahala že sem musím nechat vybudovat výtah.Vešla jsem do pokoji a zamířila ke své skříni, až po pár sekundách jsem si všimla že tam není.Místo ní stáli dveře, vzala jsem za kliku a vešla do obrovské šatny.Nalevo byly šaty a napravo šperky, boty a další různé doplňky.Na stěně naproti mě vyseli různé kalhoty, košile a boty podobné těm co jsem měla na sobě.Plus k tomu tam byly podobné úbory jako ten ve kterém jsem dnes bojovala.Když je to tady tak důležitá večeře popadla jsem světle modré šaty, perfektně mi padly a nádherně mi vysely z boků, nejsou načechrané jako ty první.Jsou bez ramínek, miluji takové šaty.Na krk jsem si dala nádherný náhrdelník a obula si nějaké lodičky.Ale co vlasy?Asi si je nechám normálně rozpuštěné.Koukla jsem se na hodiny. 19:03.. Měla bych už vyrazit.Svižným krokem sbíhám schody a zastavuji až před vchodem do jídelny.Stráž mi otvírá dveře a já vcházím.U stolu sedí muži i ženy ze dvora, ještě nezačali jíst, čekají na mě.Přešla jsem ke svému  místu, přikývla jsem na pozdrav a posadila se.Jakmile jsem tak učinila všichni se posadili a začali se bavit.Pustila jsem se do jídla, nikdo mi nepokládal žádné otázky což bylo fajn ale po hodině mě to přestalo bavit.Musím tu sedět a poslouchat co si povídají.Baví se jen o tom kdo z nich má více majetku, to je velice záživné téma.Sem tam se mě někdo zeptal jak se mám, jaké jsou mé koníčky ale to je vše.Rozhlížím se po místnosti a koho nevidím, Alessio! Měl na sobě nádhernou naleštěnou zbroj, ruku držel na své zbrani aby popřípadě zasáhl kdyby se tu objevilo nebezpečí.Koukala jsem na něj a snažila se navázat oční kontakt.Po chviličce si mě všiml a nechápavě povytáhl obočí.Začala jsem na něj dělat různé ksichty.Zadržoval smích ale nenechal to jen tak.Pak začal také dělat ksichty, začalo to tím že jsem se jen usmívala pak jsem se začala chechtat.Všichni se na mě otočili ale mě to bylo jedno.Můj smích zní jako smějící se kočka co se dusí, všichni říkají že je dost nakažlivý, nikdy jsem tomu nevěřila až do dnes.Celou jídelnou se ozýval smích všech hostů.Konečně jsem se asi po pěti minutách uklidnila.

Hosti pomalu začali odcházet a já se také už zvedla k odchodu.V jídelně zůstávalo jen pár mužů kteří ještě horlivě debatovali.Bylo půl deváté a já se vlekla do svého pokoje.Nechala jsem si napustit vanu, zajímavé.. vany tu mají, dobré osvětlení také ale výtahy ne!Naložila jsem se do vany a užívala jsem si koupel ale asi jen deset minut než někdo začal bušit na dveře.Omotala jsem okolo sebe ručník a vyběhla z koupelny přímo ke dveřím.

"Čau, nechceš jít..." Za dveřmi stál Alessio, očividně byl překvapen že před ním stojím jen v ručníku.Své překvapení hned ale zahnal.

"Nechceš jít na noční výpravu? Nudím se a nechci jít sám."

"Proč nevezmeš nějakého svého kamaráda nebo třeba milenku?" Vyplázla jsem na něj jazyk.

"Kamarády nemám a milenku? Tss, nechci ani jednu načančanou pipinku ze dvora!"

"Tak proč chceš jít někam se mnou? V podstatě jsem taky pipinka ze dvora."

"Nejsi namyšlená ani načančaná pipinka ze dvora.A právě jsem si tě zvolil jako jedinou kamarádku...Jdeš tedy?"

"Půjdu..Pojď dál." Usmála jsem se a pozvala ho dovnitř.

"Fůha s tebou  tu začalo být nějak dusno, když jsi jen v ručníku." Dala jsem mu pěstí do ramene, následně jsem se už zase chechtala a on se mnou.Vběhla jsem do šatny a hodila na sebe nějaké kalhoty a tílko.Tentokrát žádný plášť, ale musím říct že jsem si je dost zamilovala.Obula jsem si nějaké kožené boty a šla za Alessiem.

"Připravena?"Ptá se.

"Jistě." Ušklíbla jsem se.Ještě jsem si rozpustila vlasy z drdolu a šla za nim ke dveřím.

"Ty nemáš službu v noc?" Ptám se ho zvědavě.

"Ne, jen ve dne a to jen občas."

"Takže nebudeš u každé večeře aby jsi mě mohl rozesmávat?" Trochu jsem posmutněla protože si nedovedu představit snídaně, obědy a večeře bez něj.Unudím se k smrti když budu poslouchat jenom zbohatlé, namyšlené obyvatele zdejšího království.

"Jestli si to bude královna přát tak klidně mohu být."Svižně  sbíháme schody a míříme na dvůr.Je skoro devět hodin večer a my se plížíme do stájí.

"Pojedeme jen na jednom koni." Šeptá mi.

"Fajn, vezmi Torose." Také šeptám.

"Ne, vezmu Anyx." Ušklíbl se.Rychle jsme vběhli k ní do boxu a Alessio ji začal sedlat.Já jí hladila na čenichu, měla ho snad ještě hebčí než Toros a to je co říct.Vyvedli jsme jí z boxu a já na ní vysedla.Sedlo se mi zdálo větší. Alessio jí i se mnou na hřbetu odvedl na dvůr. Také vysedl na Anyx a chytil se mě kolem pasu.Nečekala jsem to takže jsem se mírně zatřásla.

"Budeš řídit a já navigovat." Šeptá mi do ucha.Brána byla otevřená a my z ní rychle a tiše vyklusali. Alessio mě navigoval někam do lesa, klusali jsme asi 20 minut dokud mi neřekl abych zastavila.Sesedli jsme z koně a Alessio mě vedl ještě pár kroků dál.Stáli jsme na kopci a před námi byl nádherný výhled na celé království na zámek i na město pod ním. Posadila jsem se do měkké trávy a užívala si výhled. Alessio se posadil vedle mě.

"Věděl jsem že se ti tu bude líbit." Mrkl na mě.

"Je to nádhera, škoda že tu nemám foťák abych si to vyfotila."Zasmál se.

"Je fajn mít takovou kámošku." Začal se smát ještě víc.

"Kámoška co ti ale stále může dát ufiknout hlavu." Říkám mu hraně vážným tónem.

"Ale, ale."

"Díky žes mě sem vzal, je to paráda."

"Za málo." Po chvilce jsem si lehli a Alessio mě začal učit jména hvězd protože jsem se před ním zmínila že v souhvězdích se vůbec nevyznám.O každém mi řekl nějaký  příběh.Nebavili jsme se ale jen o hvězdách ale i o našich životech.Když byl Alessio ještě dítě umřela mu matka i otec.Životem se protloukal sám.Pak zjistil že může ovládat živel ohně takže ho přijali na zámku. Né všichni lidé mohou ovládat nějaký živel.Ti co žádný neovládají prý mají jiné schopnosti třeba to léčitelství.Tímto je Alessio  výjimečný, ovládá oheň  ale má i léčitelské schopnosti.Proto je u dvora také hodně vážený.

"Můžeš to zkusit."

"Co myslíš?" Ptám se.

"Léčitelství, né všichni mají ten dar.Má ho jen hrstka lidí ale myslím že ty ho musíš mít.Si lepší než Miranda a silnější.Podle mě máš nadání na hodně věcí, jen to musíš zkusit." Jen sem přikývla.

"Je prostě fajn takhle po nocích utíkat.Nemyslíš?" Zasmála jsem se.

"To ano.Budeš super kámoš." Tentokrát se chechtáme oba.Jsem spokojená, tenhle den byl strašně dlouhý už jsem i děsně unavená.Pomalu jsem usínala a byla šťastná že mám přitom tak perfektní výhled.Zanedlouho už jsem už musela chrápat jako padesátiletý chlap.

____________________________

Na obrázku Alessio! :)