Inviolable

7.Kapitola/Co se to tu kurva děje?!

Je brzy ráno a já sedím u kuchyňského stolu a popíjím horkou čokoládu.Venku je ještě tma.Přemýšlím o včerejšku.O tom jak jsem mu řekla ANO.

Byl tak šťastný, radost co mu zářila z očí se nedala vyjádřit slovy.Hned si mě přivinul k sobě a tak pevně mě tiskl, skoro jsem nemohla dýchat.

No, po dlouhém čase mě pustil a já si všimla že se rychle mění počasí.Už tak jasně nesvítil úplněk a nezářili hvězdy.Obloha se zatáhla, v dáli jsem slyšela hřmění ale já jsem to být nemohla byla jsem šťastná.

"Je pozdě.Navíc se blíží bouře.Měli bychom jít." Řekl Max.Jen jsem přikývla a postavila se.Natáhla jsem ruce nad hlavu a pořádně se protáhla.Zakřupalo mi v páteři a já se rozhlídla po okolí, nešlo nevšimnout si mladé dívky která mě spalovala pohledem.Vypadala děsivě když neměla skoro žádné vlasy.Ano byla to Miranda.Bylo na ní ale něco divného...Bouře už byla skoro u nás.Pak jsem si všimla něčeho co mi totálně vyrazilo dech.Lidi od ní ustupovali, z jejích rukou žhnul oheň, okolo ní fučel zlověstně vítr.Šla přímo za náma. Max ani já jsme nebyli schopný se pohnout.Uvědomila jsem si závažnost věci až když mi prolítla ohromná ohnivá koule velká jako míč kolem hlavy.Neměla jsem na vybranou, natáhla jsem ruce před sebe a vyslala jsem proti ní velký poryv větru.Odmrštila jsem jí tím asi 3 metry dozadu.Čapla jsem Maxe za ruku  a táhla ho k autu.Miranda se pomalu začala zvedat tak jsem na ní vyslala ještě trochu větru který jí opět povalil na zem.Vlezli jsme do auta, Max hned nastartoval a vyjeli jsme pryč.Cestou domů jsem se nevyhnula otázkám.Musela jsem mu říct že umím ovládat živly plus mínus počasí ale to jsem ještě nevěděla jistě.Taky jsem mu řekla že já sama živly neovládám ještě tak dobře a Miranda musí být zkušenější.Byl hodně šokovaný, když jsme přijeli domů šel si lehnout ovšem s tím rozdílem že mě táhl sebou.Takže ano přespala jsem u něj v pokoji.Poprvé v životě jsem cítila že má někdo o mě starost.Dokonce se ani moc nezlobil že jsem mu  neřekla svoje malé tajemství ale byl hodně šokovaný.On usnul hned, já se snažila usnout tak dvě hodiny, nakonec jsem usnula ale moc jsem z toho stejně nenaspala.Okolo šesté ráno jsem vstala. 

A teď sedím tu a děsí mě představa že Miranda umí také ovládat živly a počasí.Děsilo mě pomyšlení že mohla něco udělat mě i Maxovi.Usrkla jsem si čokolády a dál uvažovala.Měla bych se jí zbavit než sem osobně přijede a nechá to tu shořet na popel.Nedokázala jsem tu jen tak sedět.Vstala jsem a šla se obout.Zamířila jsem do stájí.Obloha dnes byla zatažená, temná.Zrychlila jsem a vlezla k Torosovi do stáje.Pokojně ležel a neobtěžoval se ani postavit když mě viděl.Sedla jsem si k němu, hladila jsem jeho hedvábnou srst a měla pocit jako by mě poslouchal.

Ozvalo se burácení hromu.Toros zastříhal ušima, by trochu vyděšený.Během pár minut se tu strhla šílená bouřka, tiskla jsem se ke koni a on mi zase na oplátku tiskl svou hlavu do klína a žádal abych ho dále hladila.Byl jako přerostlí pes co se chce stále mazlit.

Málem jsem strachy vykřikla když se ozvala neskutečná rána.Postavila jsem se a vykoukla co se děje.

Pár metrů od domu uhodil blesk do stromu který okamžitě vzplál.Na nic jsem nečekala a vběhla do bouře.Dlaněmi jsem mířila na strom a myslela na vodu což samo o sobě nebylo těžké protože byla všude okolo mě.Z dlaní mi začali stříkat proudy vody a já bez váhání začala hasit strom.Všimla jsem si že jsem zapomněla v tom zmatku zavřít Torosův box.On teď stál vedle mě a skoro obranitelsky se vzpínal na zadní.Jako kdyby chtěl zahnat tu zlou magii.Bouře ustoupila a strom už nehořel.Stálo mě spoustu energie vynaložit na uhašení stromu.Kolena se mi podlomila, naštěstí Toros hned ke mě přiklusal a já se chytila jeho hřívy.Hlava se mi motala a poslední co jsem viděla byl Max jak ke mě běžel a volal mé jméno.