Inviolable

31.Kapitola/Zvěd

Venku už nelilo a zase nádherně svítilo slunce.Po chutné svačině mě Alessio táhl do lesa, aby mi ukázal to překvapení.Sice jsem nechápala co to má být, ani nevím zda to má být pozitivní překvapení nebo ne.Šlapali jsme po lesní cestě když v tom Alessio vypískl jako male dítě a rozběhl se kupředu.

"Tam to je, poběž!" Rozběhla jsem se tedy za ním, a musím říct bylo to pozitivní překvapení.Ocitla jsem se na obrovské louce, kvetli zde nejrůznější květiny.Od růží po kopretiny a mezi nimi jsou položené kulaté věci.Přicházím blíže, vždyť to je vajíčko..Dračí vajíčko! Jedno zelené si beru do rukou, je přibližně velké jako míč.S úžasem hledím na ostatní vajíčka.

"Co to má být? Proč jsou tu?" Chrlím na Alessia hromadu otázek.

"Nevím.Našel jsem to tu dnes ráno."

"Musí tu mít někde matku, nebo nevím.Jak by se sem všechny dostali?" Vrtím nechápavě hlavou.

"Odneseme je Lexi ta si poradí, navíc se nám budou hodit ve válce."

"Pochybuji že stihnou do té doby vyrůst, myslím že do dvou týdnu možná do týdne to přijde a to nestihnou." Říkám mu.

"Lexi si poradí, navíc i mladí draci jsou silní!" Připomíná mi.

"Ráno jsem tu byl dvakrát, jednou když jsem je našel a podruhé jsem sem nesl toto.." Přešel ke keři a vytlačil odtud dva vozy.Tohle by mohlo na tolik vajec stačit.Následně zapískal na prsty, chvíli jsem nic neslyšela ale pak se zpoza stromu vyřítila Anyx.

"Tak a máme vše co budeme potřebovat!" Zatleskal Alessio.

"Kde se tu vzala?" Zmateně jsem se otočila na místo odkud se vyřítila klisna.

"Nechal jsem jí tu trochu popást." Pokrčil Alessio rameny.Už jsem to dál neřešila a začala pokládat vajíčka na jeden z vozů. Alessio nakládal ten druhý, zanedlouho jsme měli vajíčka posbíraná i spočítaná.Já jich naložila 45 a Alessio 50.

"Pane bože, to je vajec." Pomalu jsem se chytala za hlavu.Připojili jsme vozy k sobě a nakonec zapřáhli i Anyx. Nezáviděla jsem jí, pomalu se rozjela ale bylo to na ní moc těžké proto jsme tlačili zezadu do vozů.Chudinka, sama by to nezvládla.Asi po půl hodině jsme dorazili na dvůr.

"Pauza!" Zakřičel Alessio a klisnička  okamžitě zastavila.Tlačit takovejhle náklad do kopce není sranda.

"Slyšíš to?" Zeptal se najednou Alessio, ale já přes hovory lidí na dvoře a přes svůj udýchaný dech neslyšela vůbec nic.Zvedla jsem hlavu a zkusila se lépe zaposlouchat. Alessio mezitím vstal ze země a mířil k hlavní bráně.

"Cassie, Cassie!!" Alessio začal křičet, okamžitě jsem se zvedla a rozběhla se k němu.V dálce jsem zahlédla koně, krvácel.Na sobě nesl jezdce, byla jsem zmatená.Kůň se rychle blížil a kdyby mě Alessio nestrhl na stranu asi by mě převálcoval.Až nyní jsem si všimla že to není muž na koňském hřbetě, ale žena! Kůň zastavil vedle našich vozů a dívka sklouzla z hřbetu.Rozběhla jsem se za ní a prodírala se davem který se kolem ní začal shromažďovat. Alessio mi byl hned v patách.

"Pozor! Uhněte!" Křičím a konečně se dostávám k dívce.Její kůň se taky hroutí k zemi.

"Alessio, můžeš léčit i zvířata?!" Ptám se  bez sebe.Nevím jak a komu pomoci dříve.

"Jo, ale jde mi to zatím trochu hůř.." Krčí rameny.

"Rychle jdi tomu koni pomoct!!" Křičím a strkám do děj.Okamžitě za ním běží a začíná  ho léčit.Měl něco zabodnutého v krku a ve stehně.Dál jsem se jich už nevšímala a zahleděla se na dívku.Ta mě  pozorovala, nemohla asi uhodnout kdo jsem.

"Výsosti?" Ptá se hlasem který se pomalu ztrácel.

"Ano, jsem u tebe." Nakláním se nad ní ještě více.

"Je pozdě, oživili vše co se dalo," začala vykašlávat krev.Pane bože to je ten poslední zvěd a je to dívka!

"Sakra zavolejte někdo doktora!!" Řvu snad na celé království.Až teď si uvědomuji jak vážně je poraněná.Ve stehnu má zabodnutý nějaký klacek který se očividně pokoušela zlomit aby jí nepřekážel v jízdě.V boku má dva šípy. 

"Přišli na mě ale snažila jsem se jim ujet, a... a..." 

"Ššš...To bude v pořádku." Hladila jsem jí po dlouhých černých vlasech. Alessio doběhl zpět ke mě.Vytáhl z jejího stehna ten klacek, pomalu začala ztrácet vědomí.Dotkl se té rány a začal jí uzdravovat.Hned pak vytáhl šípy a vrhl se i na ty rány.Když skončil pronesl.

"Bude v pořádku.." Konečně sem dorazili muži s nosítky.

"Jsi hrdina Alessio!! Zachránil si je!" Objímám ho.Náhle se mu protočili panenky.

"Alessio? Alessio?!" Lomcuji s ním ale neprobírá se.

"ALessio?!!!" Křičím a dále s ním třesu.Bez dalšího uvažování ho beru za ruce a táhnu ho směrem k ošetřovně, nemám ale dost síly abych ho odtáhla.Padám na zadek a vzlykám.

"My ho tam odneseme." Přiběhli za mnou dva mladíci, rychle ho chytili a utíkali.Neohrabaně jsem se zvedla a utíkala za nima.

Když dobíhám na ošetřovnu nechtějí mě za Alessiem pustit proto běžím na pokoj té dívky.Cestou tam vrážím do Maxe který byl asi navštívit svou milou.Jen ho odstrkuji a běžím dál.Otevírám dveře, sestřičky právě svlékali dívku ze špinavých šatu a mě se naskytl ten  děsivý pohled.Tělo měla celé fialové od modřin a také rudé od krve kterou jí ještě zatím nikdo neumyl z těla. Hlava se mi zatočila a já si raději šla sednout na chodbu.